Johann Wolfgang von Goethe: Hra pro milující

Divadelní hru Stella napsal Goethe několik let po Utrpení mladého Werthera a stejně jako v tomto románu se i ve Stelle zrcadlí některé peripetie básníkova vlastního milostného života. Podobně jako Fernando, hlavní hrdina hry, se ani velký básník Johann Wolfgang Goethe nedokázal dlouhodobě vázat na jedinou ženu a vůči ostatním zůstat chladný. Často si nacházel k hlavnímu předmětu své touhy ještě další milou „vedlejší bytost“ a odmítal se nechat spoutat měšťanskými konvencemi. Do podobné situace postavil ve svém dramatu Fernanda, který nedokáže rozhodnout, jestli je větší cit, který ho poutá k manželce a dceři, nebo láska k nezištně milující Stelle.

Goethe ovšem ve své hře nechce reformovat manželství ani hlásat právo na volnou lásku. Jde mu o to zachytit často v introspektivních monolozích postav překypující milostné city, pro které neplatí žádné hranice. Ale jak dlouho mohou trvat dostihy v ušlechtilosti, ve kterých se předhánějí Fernandova manželka Cecilie a milenka Stella? Jak dlouho vydrží sesterské soužití dvou žen, které si navzájem chtějí dopřát štěstí po boku milovaného a nerozhodného muže? Platí pro výjimečné osobnosti v otázce lásky jiná pravidla než pro ostatní?

Zajímavostí milostného trojúhelníku Hry pro milující je, že citovým poryvům tu nepodléhají mladí hrdinové, jako je tomu například ve Wertherovi, ale generace rodičů už dospělých dětí. A jen pramálo pochopení pro takové soužití projevuje dcera Cecílie a Fernanda, Lucie, která v příběhu působí nejdospěleji.