Jiří Kamen, spisovatel
Hostem Telefonotéky byl Jiří Kamen, spisovatel.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Jiřího Kamena (1951) posluchači stanice Vltava dobře znají jako jednoho ze dvou spoluzakladatelů Víkendové přílohy a po léta tvůrce, redaktora i moderátora tohoto vltavského sobotního pořadu.
Znají jej také jako autora četných rozhlasových dokumentů, rozhlasových her, dramatizací nebo Pátečních večerů či velkých vysílacích projektů.
Jiří Kamen rád zprostředkovává posluchačům setkání s literárními díly a jejich tvůrci, zároveň je však sám literárně činný.
Kromě dvou sbírek básní, jedné knihy povídek a jedné novely vydal dosud pět románů (Toulavý kůň, 1982; Ten druhý jsem já, 1995; Za všechno může kocour, 1996; Hugo, 2004; Kinžál, 2011) a knížky svérázných kulturních „průvodců“ po Švýcarsku či nejnověji po Vídni (Češi patří k Vídni, 2014).
Jeho autorský zájem se často upíná ke skutečně existujícím postavám, jejichž osudy nejprve dokumentaristicky objevuje a pak literárně dotváří a přetváří, aby se přiblížil k možným pohnutkám jejich jednání v souvislostech dané doby a také k obecněji platnému obrazu lidské existence.
Ačkoliv Kamenovy romány vycházejí z životopisů zvolených postav, vymykají se právě proto žánru životopisné literatury.
Zajímají ho jedinci nejednoznační, dvojlomní, jako německy píšící židovský básník Hugo Sonneschein, zvaný Sonka, protagonista a vypravěč Kamenova románu Hugo; nebo postavy s tajemstvím jako tatínek vypravěče Jaroslava z románu Kinžál.
I na to, proč tomu tak je, jsme se Jiřího Kamena v Telefonotéce zeptali. Nezapomněli jsme ani na úlohu humoru v jeho knihách nebo na podivuhodné náhody při dokumentárním pátrání.
Hovořili jsme též o spisovateli Jiřím Muchovi, o němž náš host připravil vltavský Páteční večer, který se bude vysílat 6. března.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.