Jiří Just: Klauni a vlastenci. Kabaretní seminář o podstatě humoru v Čechách

21. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Václav Postránecký (18. 1. 2016, Narodní divadlo)

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Příběh dvou komiků, z nichž každý zcela po svém reaguje na situaci národního ohrožení za německé okupace a po svém nachází cestu, jak obstát v dějinné zkoušce. Rozhlasovou hru s Václavem Postráneckým a Jiřím Klemem v hlavních rolích uvádíme k 80. narozeninám Jiřího Justa. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Hudební improvizace: Josef Pech
Osoby a obsazení: Přemysl Horáček (Václav Postránecký), Jéňa Čech (Jiří Klem), Schneider (Zdeněk Ornest), ředitel (Vilém Besser), Světla (Růžena Merunková), paní (Eva Trunečková), nájemnice (Blanka Vikusová), pán (Artur Šviha), doktor (Radislav Nikodém), tramvaják (Jaroslav Cmíral), tramvaják (Bohuslav Kalva), hlas prologu a epilogu (Vladimír Fišer) a vrátný (Josef Maršík)
Dramaturgie: Ivan Škapa
Režie: Alena Adamcová
Natočeno: v roce 1982

V předválečných svobodných časech tvořili Přemysl Horáček a Jéňa Čech kabaretní dvojici inspirovanou Voskovcem a Werichem. Když nad jejich vlastí vyvstala hrozba německé okupace, dostali se oba komici do sporu, jestli je morálnější za totality přestat hrát, nebo naopak v satirickém kabaretu pokračovat.

Zatímco Jéňa odchází proti nacismu bojovat do ilegality, Přemysl vystupuje dál. Jeho satirické předscény mají čím dál větší diváckou odezvu, dokonce tak velkou, že se o něj začne zajímat Úřad říšského protektora. Je možné uhrát s německým zastupitelem partii, ze které by Přemysl vyšel se ctí?

Vedle zkoumání osobní morální hranice jedince a ochoty ke kolaboraci se hra Jiřího Justa dotýká i rozdílu mezi humorem jako názorem a humorem, který slouží jen k pobavení.

Jiří Just (22. 2. 1941)
Vystudovaný scenárista (např. filmy Jako jed, S čerty nejsou žerty, Pátek není svátek, televizní komedie např. Jdi za štěstím, Nenechte se rušit, Vše pro syna). Dramatik (Hluboký v srdci smích, Záměna, Příběh Coco Chanel), fejetonista (Lidové noviny, Český rozhlas), několik let vystupoval ve dvojici s bratrem Vladimírem a také v divadle Semafor s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou (v představeních Mé srdce je Zimmer frei, Pré). V Českém rozhlase byly nastudovány jeho hry Kde jsme to přestali (1979), Případ Avogadro (1980), Klauni a vlastenci (1982), Lásko má, ty nevíš (1991), Facka (1991) Zpoždění (1992) Drama na gauči (1994).

Příběh textu a jeho dramaturga

Svou rozhlasovou hru Klauni a vlastenci poslal Jiří Just do soutěže vypsané k 35. výročí Vítězného února. Ocenění si nedonesla, ale byla doporučená k dopracování. Textu se ujal dramaturg Ivan Škapa, který ho s autorem připravil k nastudování. Těsně před tím, než měla mít inscenace režisérky Aleny Adamcové v roce 1982 premiéru, přišel zákaz vysílání – vyznívala prý jako kritika nejen fašistického, ale i socialistického režimu. Ivan Škapa, který Justovu hru před svými nadřízenými hájil, dostal následně výpověď. Nesmířil se s tím a obrátil se na soud, který mu musel dát za pravdu. Byl přijat zpět, aby po roce znovu z rozhlasu odešel. Hra Klauni a vlastenci si na své uvedení musela počkat až do listopadu roku 1989. Reprízu nyní zařazujeme v rámci vltavské řady Hra pro pamětníky k 80. narozeninám autora.

Spustit audio

Nejnovější hry a četba

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová