Jaromír Zemina, historik umění

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

„Tato knížka obsahuje výběr z toho, co jsem za čtyři desetiletí napsal o zvířatech, a je výrazem nejen mého zájmu o ně, nýbrž i mého obdivu a lásky k nim, a velké vděčnosti,“ říká Jaromír Zemina.

„Ve večerním tichu bylo slyšet jen oddychování a přežvykování krav, a jak se některá pohnula, cinkl řetěz: nálada betlémská. Vašek, stojící šlechticky stranou, otočil ke mně hlavu a jeho lysinka se v hlubokém stínu nejasně zabělala. Popošel jsem k němu, pohladil ho po čele, prohrábl mu proudy světlehnědé hřívy a podal mu skývu. Měkké pysky opatrně ohmatávaly moji drobnou dlaň a zanechávaly na ní trochu slin, skloněná hlava mě jemně drcala do prsou a já jsem se k ní tiskl s láskou a přítulností, jakou jsem nedokázal projevit ani svým rodičům. Pak jsem Vaška políbil mezi nozdry, poděkoval mu za všechno, co pro mne znamenal, a popřál mu pokojných Vánoc, jejichž kouzlo jsem v těch chvílích prožíval jako nikdy předtím. Nahoře se už po mně sháněli, nastával Štědrý večer, díky Vaškovi jeden z nejlibějších svatvečerů mého života, navzdory zuřící válce, která se i mne dotýkala každým dnem palčivěji.“

Jaromír Zemina se ve své nové knize s laskavostí sobě vlastní a vytříbeným smyslem pro jemné předivo významů každého slova mateřského jazyka se svými čtenáři dělí o svá setkání se zvířaty i zvířátky, vrací se k zážitkům v dětství, vypráví o vrstvení našich prožitků a nevtíravě vybízí ke klidnému pozorování všeho, co se kolem nás i v nás děje.

V předvánoční Telefonotéce s Jaromírem Zeminou jsme hovořili také o skladatelích a výtvarnících, v jejichž tvorbě se prolínají motivy, jimž věnuje náš vltavský host svoji celoživotní pozornost.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.