Jakub Obrovský: Malá řeka

Jakub Obrovský (1882–1949) byl český sochař, malíř, grafik a spisovatel. Studoval na uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze, kde se stal v roce 1919 profesorem a ve druhé polovině 30. let také rektorem. K jeho žákům patří mj. František Muzika, Jindřich Štyrský nebo František Tichý. Jako malíř tvořil v akademicko-symbolistním stylu, zaměřoval se na dekorativní nástěnnou malbu a ženské figurální motivy. Sochařství se soustavně začal věnovat později, vedle ženských soch tvořil také sochy sportovců a sochy s antickými motivy.

Téměř čtyřsetstránková Malá řeka je Obrovského třetí knihou. Za redakce A. C. Nora ji v roce 1947 vydal v Praze nakladatel Alois Hynek. Autor ji napsal v počátcích druhé světové války a dokončil v prosinci roku 1942, jak sám píše: „na útěku z hrůz přítomnosti do zasmušilé idyly mládí“.

Po skladebné stránce je Malá řeka volným, částečně beletrizovaným pásmem a kompozičně neuceleným řetězcem vzpomínek, vyprávění a úvah. Text je charakteristický intenzivními vzpomínkami na Obrovského prožitky z dětství, osudové okolnosti jeho života a především projekcí prostředí někdejšího brněnského předměstí. V tomto směru je Malá řeka nostalgickým básnickým pohledem na dnes zaniklé krajinné půvaby bývalého bystrckého okolí, jež podstatně změnila stavba přehrady ještě za autorova života.

S lyrickou senzibilitou vzpomíná Obrovský na Malou řeku, jak říkal malý Jakub náhonu, který vedl vodu z řeky Svratky k mlýnu, a vraceje se vytvářel z odříznutého kusu země ostrov.