Jak se loví principál aneb Impresário z Činoheráku

8. listopad 2005

Starý dobrý Goldoni, zručný režisér, atraktivní prostředí hereckého zákulisí, pár známých hereckých tváří a divácky atraktivní inscenace je na světě. Pro toho, kdo hledá vkusnou, nepříliš intelektuálně náročnou podívanou, je Impresário ze Smyrny v Činoherním klubu dobrým tipem.

Příběh o zpěvačkách, které shánějí co nejvýhodnější angažmá, nenabere nikterak překvapivé obrátky. Turecký obchodník Ali je sice stárnoucí sukničkář, ale je ochotný sestavit z benátských umělců soubor pro svou domovskou Smyrnu. Jednotliví adepti se předhánějí, aby z Aliho "vytřískali" co nejvíce. Zvláště složité jsou taktiky a intriky tří zpěvaček toužících po hereckém oboru první dámy. Není tedy příliš překvapivé, že Turkovi ženské hašteření přeroste přes hlavu a kvapem odjede. Téměř zformovaný soubor se nakonec spokojí i s ponižujícím turné po zapadlých štacích v Evropě.

Z inscenace Impresário ze Smyrny

Takovému příběhu dodá šmrnc jen dobře řemeslně zvládnuté režijní vedení a výrazné herecké výkony. Ladislav Smoček se jako režisér nepouští se do extravagantní interpretace, ale soustředí se na přesné vypointování jednotlivých scén. Díky klasickému pojetí postavy nepřekračují hranice své šarže. Jeviště tak brázdí jednoduché figurky, jejichž "postranní" záměry jsou čitelné od samého začátku.

Z trojice zpěvaček vyniká Tonina (Nela Boudová) - stárnoucí, životem otlučená a tudíž poněkud přisprostlá subreta. Ačkoliv žádná z dam na jevišti ve skutečnosti nepředvede své pěvecké umění, dá se věřit, že Tonina přece jen zpívat umí. Přesně naopak je tomu u Lucrezie zvané Limonádnice (Lada Jelínková), která se snaží získat přízeň mecenášů především společenským vystupováním, sebevychvalováním a přítulností. Anina řečená Míchajda (Dana Černá) je mladá, ale přece jen zkušená umělkyně, která by se co nejdříve, klidně i přes mrtvoly dostala na vrchol kariéry.

Ještě groteskněji a jednostranněji jsou vylíčeny mužské postavy. Pavel Kikinčuk charakterizuje operního dohazovače Lugnaciho při každém vstupu na jeviště vyprsknutím vodotrysku z úst, což už hraničí s nechutností. Je to zřejmě schopný "manager", jen nepřijatelné společenské vystupování z něj činí outsidera. Přítel Toniny Pasqualino (Jaromír Dulava) je zakomplexovaný a fyzicky deformovaný pěvec, jehož hlavním krédem je slušné vystupování a čestné chování přerývané pouze opakujícími se hysterickými výkřiky "On je nemocnej!" na účet tenora Carluccia. Vedle tiku v rameni ho charakterizuje nenapodobitelný kačeří postoj v předklonu s výrazně vysazeným pozadím. Jeho rival, zmiňovaný tenor Carluccio nazývaný trefně Aušuso (Ondřej Vetchý), zprvu mluví fistulí, ale posléze svůj handicap překoná. Je to neodbytný "šikula", který se všude vetře, každého umluví, ale přesto je pořád bez peněz. Klíčová postava - smyrnský obchodník Ali (Stanislav Zindulka), je spíše chodící mrtvolou než postavou. Díky tomu, že neustále kolabuje, umírá a choří, působí snaha umělců jako ilustrace úsloví, že někdo "vymámí tele z mrtvé krávy". Ali zbystří pozornost pouze pokud tuší ve své blízkosti ženy. To potom špatně česky žvatlá, křečovitě se směje a cení umělé stříbrné zuby. Svůj úkol impresária však nezvládá a organizaci přenechává na hraběti Čiperovi (Petr Nárožný). Ten není vůči náklonnosti žen vůbec odolnější. Přece jen je jeho postava třošku složitější: občas čistě koketuje, občas je bručoun, trochu pleticha a požitkář. Zvláště ve finále se však projeví jako pragmatik

Postavy jsou výrazně charakterizované především zevnějškem, o jejich psychologii se toho příliš nedozvíme. Koneckonců mnoho o ní neprozradil ani samotný autor Carlo Goldoni. Sprška gagů, nadávek, slovních hříček a situačního humoru však přehluší základní otázku. Proč a o čem se vlastně dnes taková hra hraje? Co může klasicky inscenovaný Goldoni říci dnešku?

autor: mat
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.