Jak nacisté přistupovali k umění? Odpovídá Frankfurtské židovské muzeum
Frankfurtské židovské muzeum uvádí výstavu, zabývající se přístupem nacistů k umění. Kurátorka vybrala z pohnuté historie předválečného Německa jeden exemplární rok: 1938. Podrobnosti v telefonátu naší spolupracovnice v Německu Evy Novak.
Rok 1938 byl katastrofální pro všechny, ale pro židovské obyvatelstvo znamenal oficiální a neskrývanou perzekuci. Po anšlusu Rakouska a obsazení Sudet si Němci už nemuseli brát servítky – brutalita, s jakou postupovali proti židům, byla bezpříkladná a veřejná. Všichni o ní museli vědět.
To, co se v tomto roce odehrávalo, se samozřejmě odrazilo i v životě a práci všech, kteří měli něco společného s uměním: v práci umělců, sběratelů umění, aukcionářů, zaměstnanců muzeí i kritiků. Frankfurtská výstava názorně ukazuje, kdo se stal obětí, kdo kolaboroval a kdo pouze přihlížel. Jak v průběhu expozice vychází najevo: pro ty, kteří tenkrát rozhodovali o bytí a nebytí umělců, platila různorodá hlediska. Nemusel to být zrovna židovský původ, který rozhodl o konci té či oné malířské kariéry. A všichni, kteří byli u moci, profitovali. Doba byla nejistá pro všechny umělce, jak ukazují exponáty na výstavě.
Z malíře zakázaného malíř propagandy
Jako exemplární příklad konformismu může jistě sloužit umělecký vývoj malíře Heinricha Ehmsena, který měl zaručeně ryzí arijský původ. Témata jeho obrazů ovšem nebyla v souladu s oficiální doktrínou a navíc malovaná v expresionistické manýře. Jeho obrazy byly z muzeí odstraněny. Malíř poté požádal o přijetí do Říšské kulturní komory. Byl přijat a pracoval během války jako malíř propagandy. Jeho práce před a po této mutaci na výstavě vidíme a mluví za všechno.
Jiný příklad: Lotte Laserstein malovala od počátku přesně to, co se tehdejšímu režimu líbilo. Měla ovšem dva podstatné deficity: byla lesbička židovského původu. Včas se jí podařilo emigrovat do Švédska. Paradoxně nebyla ovšem uznávána ani po válce, tehdy byly její práce v kontextu moderny už zastaralé.
Umění bylo vyvlastňováno, zabavováno a kradeno. Známý sběratel umění Hugo Helbing byl umlácen k smrti před očima manželky a jeho velký konkurent Adolf Weinmüller mohl zaujmout jeho místo. Umělecká kritika zanikla, místo ní se provozovalo ‚říšské kulturní zpravodajství'. A nejvíc z toho profitovala velká německá muzea. Přehledná mapa, na která jsou všechna zanesena, je také součástí výstavy.
Jüdisches Museum Frankfurt: 1938. Kunst. Künstler, Politik. Výstava potrvá do 23. února 2014.
