Ivan Kusnjer, barytonista, sólista opery Národního divadla a pedagog

21. prosinec 2016

„Když jsem nastoupil po škole jako mladý barytonista v Ostravě, tehdejší šéf opery se mě zeptal, jaké role bych chtěl zpívat. Prohlásil jsem, že Rigolettaa Bludného Holanďana. Dostal jsem Indiána v Prodané nevěstě a Barona v Traviatě. Pokud by se mi v té době splnily mé sny okamžitě, tak dnes nejspíš už nezpívám. Zpěvák musí zrát. Nemůže nastoupit po škole do stěžejních rolí. Tím si může jen ublížit,“ říká čerstvý profesor hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze Ivan Kusnjer.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

I když měl ještě v době totality řadu nabídek do zahraničí, nikdy nepomýšlel na emigraci. Jeho kořeny byly tady a těm se nikdy nezpronevěřil. Dnes se může pochlubit stovkou rolí, které odzpíval, vždy s vynikajícím výsledkem. Jeho srdci však zůstal nejbližší Giuseppe Verdi, který mu dal příležitost k řadě jevištních kreací - od hraběte Luny, přes Germonta, Rigoletta až po intrikánského Jaga v Otellovi. Ve vysílání jsme uvedli ze snímkového fondu Českého rozhlasu árii markýze Rodriga Posy z Verdiho Dona Carlose.

Stejně početná je plejáda postav v českých operách, ať to byli Tausendmark, Vok, Přemysl, Harašta, Revírník, Šiškov nebo Gorjančikov. Rozsáhlou činnost rozvíjel Kusnjer také na koncertních pódiích doma i v zahraničí. Nejpočetnější zahraniční provedení se nasčítala u Orffovy kantáty Carmina Burana. Jen ve Francii v jediném půlroce ji zpíval desetkrát a další uvedení následovala od Itálie a Španělska přes Anglii až po Spojené státy americké. Jubilejní dvousté vystoupení v tomto pěvecky náročném díle slavil v Madridu v roce 2005.

Hlavní tématem rozhovoru s Ivanem Kusnjerem byla česká pěvecká deklamace a problém zpívání v originálních jazycích. Pěvec zastává názor, že tragické opery, kde děj dostatečně známe, by měly být zpívány v původním znění, komedie pak v češtině, protože mnohdy jde o situační humor, který nelze oddělit od textu.

Velký problém spatřuje v tom, že divadelní orchestry hrají příliš hlasitě, což znesnadňuje srozumitelnost, která pochopitelně ve vyšších hlasových polohách ztrácí na zřetelnosti. Hovořil též o poslání Nadace Fatum, která se zaměřuje na podporu rodin, kde náhle předčasné odešel výkonný umělec-živitel. Za léta jejího trvání rozdělili pozůstalým téměř milion korun.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

autor: Ivan Ruml
Spustit audio