Ivan Kusnjer, barytonista, sólista opery Národního divadla a pedagog

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

I když měl ještě v době totality řadu nabídek do zahraničí, nikdy nepomýšlel na emigraci. Jeho kořeny byly tady a těm se nikdy nezpronevěřil. Dnes se může pochlubit stovkou rolí, které odzpíval, vždy s vynikajícím výsledkem. Jeho srdci však zůstal nejbližší Giuseppe Verdi, který mu dal příležitost k řadě jevištních kreací - od hraběte Luny, přes Germonta, Rigoletta až po intrikánského Jaga v Otellovi. Ve vysílání jsme uvedli ze snímkového fondu Českého rozhlasu árii markýze Rodriga Posy z Verdiho Dona Carlose.

Stejně početná je plejáda postav v českých operách, ať to byli Tausendmark, Vok, Přemysl, Harašta, Revírník, Šiškov nebo Gorjančikov. Rozsáhlou činnost rozvíjel Kusnjer také na koncertních pódiích doma i v zahraničí. Nejpočetnější zahraniční provedení se nasčítala u Orffovy kantáty Carmina Burana. Jen ve Francii v jediném půlroce ji zpíval desetkrát a další uvedení následovala od Itálie a Španělska přes Anglii až po Spojené státy americké. Jubilejní dvousté vystoupení v tomto pěvecky náročném díle slavil v Madridu v roce 2005.

Hlavní tématem rozhovoru s Ivanem Kusnjerem byla česká pěvecká deklamace a problém zpívání v originálních jazycích. Pěvec zastává názor, že tragické opery, kde děj dostatečně známe, by měly být zpívány v původním znění, komedie pak v češtině, protože mnohdy jde o situační humor, který nelze oddělit od textu.

Velký problém spatřuje v tom, že divadelní orchestry hrají příliš hlasitě, což znesnadňuje srozumitelnost, která pochopitelně ve vyšších hlasových polohách ztrácí na zřetelnosti. Hovořil též o poslání Nadace Fatum, která se zaměřuje na podporu rodin, kde náhle předčasné odešel výkonný umělec-živitel. Za léta jejího trvání rozdělili pozůstalým téměř milion korun.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.