Ivan Kafka: Nejsem pro snadnost
Jedinečná instalace Ivana Kafky Odnikud nikam je součástí výstavy Nová díla ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy. Až do dubna je k vidění ve výstavním sále Městské knihovny v Praze.
Ivan Kafka se vyjadřuje především instalacemi vytvořenými pro konkrétní místa, tedy site-specific díly, uměním v krajině – land artem a galerijními instalacemi. Vytvořil si styl, v němž se prolínají obecné a přírodní jevy s tajemstvím, nenásilným vtipem, dobrodružstvím nesnadného vzniku a pomíjivosti díla. Pro aspoň letmé propojení rozhlasového posluchače s tvorbou Ivana Kafky si vypůjčme pár slov z textu Moravské galerie: „Z věcí, které kdy měly v jeho instalacích zásadní význam, lze namátkou vzpomenout spadané listí, sníh i led, písek, kámen či jiné přírodniny, špejle, větrné rukávce, šípy, dělové koule, nárazníky železničních vagónů nebo různě pestré větrníky…“
Na počátku své dráhy se účastnil řady neoficiálních akcí a publikací na úrovni samizdatu. Pak se jeho práce, někdy realizačně dost náročná, stala součástí veřejných výstav u nás a zhusta i v zahraničí (Rakousko, Německo, Nizozemí, Polsko, Lichtenštejnsko…). Reprezentoval naši vlast na bienále v Benátkách v roce 1997.
V rozhovoru Ivan Kafka vypravuje o dílech z různých období své tvorby, o práci s přírodními i umělými materiály a také o důvodech a postojích, ze kterých jeho dílo vyrůstá. K rozhovoru si nechal zahrát Vodňanského & Skoumala, Evu Olmerovou a Toma Waitse.
Nejposlouchanější
-
Herbert George Wells: Válka světů. Průběh brutální invaze Marťanů na Zemi na konci 19. století
-
John Wyndham: Den trifidů. Co se stane, když většina lidí přijde o zrak? Čte Norbert Lichý
-
Konstantin Biebl: Cesta na Jávu. Exotické zážitky českého básníka z cesty do jihovýchodní Asie
-
Kdy pravda podobá se prstu na ústech. Jan Skácel jako básník v překladech děl od Sofokla po Lorcu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
