Hvězdné války: Epizoda II - Klony útočí
Deset let od ukončení Epizody I a tři roky od její premiéry přichází očekávané pokračování. Digitální technologie podaly ruce kombinovanému romanticko-detektivnímu příběhu a neexistuje snad jediný divák, který by se v pečlivě vypilovaném vyprávění nenašel.
Duchovní otec fenomenálních Hvězdných válek George Lucas si může do režisérské židle udělat další zářez - podařilo se mu v době ovládané šeptandou natočit bez velké pompy druhou epizodu svého pětadvacetiletého projektu, a ještě k tomu použít digitální filmařskou technologii budoucnosti. Lucasovo opěvované vizionářství se přesouvá plně do sféry technologické, zatímco samotný příběh nepředznamenává to stejné, co první Hvězdné války roku 1977 - smrt vědeckofantastických filmů. Klony útočí drtivě a bezstarostně šlapou po mrtvole vědecké fikce reprezentované především v literatuře A.C.Clarkem a Isaacem Asimovem. Filmová sci-fi byla ve filmech degradována na vizuální podívanou anebo upotřebení civilních námětů pro prostředí neskutečných planet. Lucas provedl ve svém díle zázračnou fůzi nejmodernějších trikových metod s propracovaným dobrodružným příběhem, který je rozhodně hlubší než Epizoda I a beze studu se může postavit vedle již existující trilogie.
Taktika při psaní scénáře počítala se střídáním dvou diametrálně rozdílných přístupů: romantického sbližování arogantního Anakina (Hayden Christensen) a senátorky Padmé (Natalie Portmanová) a detektivního pátrání Obi-Wana (Ewan McGregor) po armádách klonovaných vojáků. Jakmile love story překročí meze únosnosti, vrátí se záběry k Obi-Wanovu příběhu a obráceně - ani ženský, ani mužský divák tak nemají šanci se nudit, protože není od Shakespaera nic srdceryvnějšího než zakázaná láska, a ani odhalování galaktické konspirace ve formě cestování po různých planetách stále neztratilo přitažlivost Odysseových cest. Klukovská touha po dobrodružství, dokonalých strojích, adrenalinu a objevování je v druhé epizodě nejpřítomnější ze všech existujících dílů. Nutno podotknout, že trapná komická postavička a zbytečný vtip byly vypreparovány. Opětovné splynutí vypravěčských úrovní ústí do úplně jiného vesmíru, než jaký byl popsán v úvodu - do vesmíru, kde se připravuje válka naklonovaných vojáků proti armádě droidů. Finální epické bitvy padají před diváka jako trumfy technologie ve službách představivosti, a jakmile se zamyslíte nad konstrukčními nesmyslnostmi a nelogickou válečnou strategií obou stran, zjistíte, že nejde o realistické vystižení konfliktu, ale o co největší koncentraci laserových paprsků a zvukových efektů na jednom místě. Stejně jako v příběhu, i v tom je film bombastický.
Různorodými situacemi pulsující vyprávění formuje psychologické profily hlavních hrdinů přirozeným způsobem a jasně staví oslí můstky k dalším epizodám (chronologicky první trilogii), a to jak drobnými narážkami, tak konkrétními postavami - objeví se například Boba Fett nebo Owen Lars s přítelkyní Beru, pozdější adoptivní rodiče Luke Skywalkera. Decentní návrat globálně nenáviděného Jar Jar Binkse upozorňuje na Lucasovu schopnost naslouchat přání svých fanoušků. Někdy až zoufalá snaha neudělat krok proti vkusu obecného diváka vedla k odosobňující preciznosti designování a vypočítavosti, co se dalšího merchandisingu (výdělků na předmětech s filmem spřízněných) týče. Honička vznášedel skrz vrstevnatou dopravu města na Coruscantu přímo křičí o připravované počítačové hře, stejně jako závody kluzáků v Epizodě I. Množství filmových jinoplanetníků dává základ sériím plastikových postaviček, rakety a vozidla jsou již dnes připraveny ve skladech firmy Lego, nádherné lokace se postarají o další řady sběratelských karet a v Kanadě připravuje potravinářský průmysl kloní křupky - jedná se stále jen o film? Hvězdné války vytvořily komerční subkulturu, úspěšně zasáhly každé odvětví lidské činnosti a nesmazatelně se vryly do paměti všech, i kdyby jen zprostředkovaně, postavičkou Yody. Ne, nejde pouze o film, jde o kult komplexnosti formující vnímání filmového média.
Pro srozumitelnost tématu není požadována průprava klasickou trilogií ani zhlédnutí první epizody z roku 1999. Lehká ironie ve zpracování postav je zřejmá i naprostému laikovi. Zmíněné poletování po Coruscantu nadsazuje nezničitelnost rytířů Jedi, když chladnokrevně skáčou do propastí a padají skrz nekonečné řady vznášedel. Pád směrem dolů je koneckonců symbolický pro celých 135 minut, které se odehrávají především na zemi, někdy až v undergroundové atmosféře zapadlých barů a tajemných elektronických knihoven, jakýchsi připomínek filmů noir ve vzdálené galaxii. Zřejmě nejsilnějším zážitkem je kung-fu vystoupení mistra Yody, ze začátku směšné, posléze mrazivě magické. Zkoumání skrz filmový drobnoskop ukáže shovívavý humor samotného Lucase, který svůj vesmír nebere smrtelně vážně, ale jako dítě si pohrává s neomezeným místem, fantazií a technologií. Je ale tak dobrým žonglérem, že ani neuspokojivý otevřený konec nedává záminku ke kritice.
Hlavní herci (Ewan McGregor, Natalie Portmanová, Hayden Christensen) od první epizody vyspěli, snad se s prostředím Hvězdných válek sžili dokonaleji a nedělá jim problémy účinkovat v čisté fantazii. Mezinárodní výběr herců s neamerickým akcentem podtrhuje pestrost vesmíru - na place naleznete Novozélanďana (Jango Fett), Skota (Obi-Wan), Kanaďana (Anakin), Angličana (Dooku), Izraelku (Padmé) a samozřejmě nezapomenutelný hlas černošského Ahmeda Besta jako Jar Jara. Nebojte. Pouze chvíli. Za pozornost bezesporu stojí stará garda tvořená Christopherem Leem jako Count Dooku - sedmdesát osm let starým hercem proslaveným hororovými rolemi a především fixací na postavu hraběte Draculy - a Ian McDiarmid v reprízované roli senátora Palpatine se sukovitou tváří. Herci na plátně jsou skutečně z masa a kostí a hrají - nejsou jen pěšáky vedle královských efektů od ILM a bohaté výpravy.
Nedá se nic než doporučit. Komukoliv. Rehabilitace sci-fi žánru se nekoná, nicméně Hvězdné války mají do sci-fi tak daleko jako do fantasy. Jde o čistou, koncentrovanou zábavu, klenot filmařského průmyslu, vědy a techniky. Obrazy a hudba se zaryjí hluboko, přehluboko...
Související odkazy: oficiální stránka
Star Wars: Epizoda II - Klony útočí (Star Wars: Episode II - Attack of the Clones, USA 2002) Hrají: Ewan McGregor (Obi-Wan), Natalie Portmanová (Padmé), Hayden Christensen (Anakin), Ian McDiarmid (Palpatine), Samuel L. Jackson (Windu), Christopher Lee (Dooku), Frank Oz (hlas Yody); Scénář: George Lucas, Jonathan Hales; Hudba: John Williams; Kamera: David Tattersall; Režie: George Lucas; 135 minut, titulky/dabing
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
