Hosté

Jeho snem je Muzeum architektury jako jednotící instituce. Sídlo by měla v budově bývalého Nákladového nádraží Žižkov. „Nemůžeme ztratit ikonu, kterou je Vyšehradský most.“

Naposledy zaujala knihou Spojenci, která je nejen o osvobození Plzně Američany. Do textů a ilustrací zakomponovává vzdělávací prvek. Baví ji, když ilustrace dorozvíjí text.

Podílel se na prvním i druhém dílu veleúspěšné české hry Kingdome Come: Deliverence. Obor digitálního herectví je podle něj daleko širší než jednotlivé cutscény.

Jako první žena u nás si stoupla za gramofony. Mimo to kreslí a jako umělkyně by se zase ráda víc věnovala výtvarnu. „DJing je navázaný na to, jakou energii vám dají lidé.“

Její dokument Ještě nejsem, kým chci být o fotografce Libuši Jarcovjákové bude bojovat o cenu Oscar v kategorii Nejlepší zahraniční film.

Jaké japonské umění inspirovalo impresionisty nebo třeba Alfonse Muchu? A mají Japonci čas chodit na výlety? Ptá se Karolína Koubová.

Kulturní akce jsou podle něj skvělým nástrojem turistického ruchu, overturismus zase jeho chybným managementem. Je vystudovaný sinolog a Šanghaj má za svůj druhý domov.

Je ředitelkou kůru baziliky sv. Jakuba v Praze a vede Mezinárodní varhanní festival, který se koná už potřicáté. 

Francouzština mu od začátku šla, jakoby ji už znal. Se svojí ženou Matyldou jsou laureáty Ceny tvůrčí Afriky. Získali ji za překlady frankofonních divadelní autorů.

Všechno, co dělá, má zdroj v divadle. „Empatie je klíčová. Divadlo ji dokáže kultivovat, trénovat i rozšiřovat,“ říká Karolíně Koubové ve speciální Vizitce z LFŠ.