Holub a Sokol ve společném sadu

Na první pohled upoutá patrová scéna představující průřez domem, která dovoluje sledovat, co se děje v jeho hale a zároveň ve všech místnůstkách v patře. Útulný a teplý pocit z domu nepříjemně ruší kovové rámy imaginárních dveří, kterých je v budově nadbytečně mnoho. Členitou scénu režisér využil k tomu, aby ji zaplnil neustálým drobným pohybem. Zatímco se nahoře vede dialog, přízemí nezávisle zaplňují další postavy.

V příběhu o konci starých dobrých časů, neodvratném prodeji zadluženého panství se starým višňovým sadem a o křehkých nedořečených vztazích akcentoval režisér postavu Lopachina. Do této role zbohatlíka a pragmatika obsadil Radka Holuba, který postavu pojal bez obvyklého výrazu šklebícího se blázna. Záblesky potrhlosti a na druhé straně přemýšlivosti mu dodávají odstín tragikomična. Hana Seidlová jako majitelka panství Raněvská působí, že jí role příliš nesedne. Především zpočátku se chová velmi úsečně a díky hluboko posazenému a hrubému hlasu se zdá být permanentně přiopilá. Její dcera Aňa v podání hostující Idy Sovové je tak mladičká, že sbližování s učitelem Trofimovem (Karel Vlček), který není žádný mladík, zavání téměř pedofilií. Služebná Varja Miroslavy Pleštilové je zatrpklá, usedlá a puntíčkářská. Na jevišti neprojevuje svou zbožnost, proto její toužebné vzdechy po cestě do kláštera a svatých míst vyznívají dost neuvěřitelně, až výsměšně. Jednoduchou figurku lámaně německy hovořící domácí učitelky Charlotty hraje Kateřina Macháčková. Podobně povrchně působí i Tereza Kostková jako červenolící, přisprostlá a hloupě se chechtající služebná Duňaša. Starého Firse, zosobňujícího staré časy, ztvárnil Jan Skopeček. Ve své postavě skloubil tragiku starce pozbývajícího své důstojnosti a komiku popleteného sluhy. Závěrečná jímavá scéna, kdy jej odjíždějící společnost omylem zamkne v domě, je však zbytečně sentimentálně prodlužovaná.

Inscenace Višňového sadu v Divadle pod Palmovkou

Inscenace předznamenávající novou orientaci Divadla pod Palmovkou po odchodu dlouholetého šéfa Petra Kracíka stojí za vidění minimálně kvůli výkonu Radka Holuba. Ani snaha režiséra Sokola o "první čtení" Čechovova textu nevyčarovala na jevišti svižnou inscenaci, proto by se případní diváci měli předem obrnit trpělivostí.