Grandhotel: o mracích a lidech

27. říjen 2006

Do nového českého filmu Grandhotel se sestěhovala zajímavá tvůrčí dvojice: Jaroslav Rudiš (scénář) je mladý, talentovaný a píše, David Ondříček (režie) je mladý, talentovaný a točí filmy. Výsledkem je trochu příběh o outsiderech, kteří si dokáží plnit sny, trochu pocta Ještědu a kraji pod ním, a dohromady je to řídké a beztvaré jako mraky, které se kolem futuristické stavby prohánějí.

Mraky (a déšť, vítr, mlha, rosný bod a tlak) jsou celoživotní náplní údržbáře Fleischmana (Marek Taclík). Uklizen v ještědském hotelu před celým světem si zaznamenává počasí, a téměř patologicky připoutám k místu, kde se narodil, sní o jediném - opustit ho. Dětsky naivní, s nezbytnou výbavou outsidera (v tomto případě žlutou limonádou a celozrnnými sušenkami), stává se nevědomým hybatelem vztahů kolem sebe. Zatímco odmítá maloměstsky vykreslenou pokojskou Zuzku (Dita Zábranská), podobnost vnitřního světa a nazírání na ten vnější ho svede dohromady s Iljou (Klára Issová), přítelkyní hotelového číšníka Patky (Jaromír Plesl).

Pubertální propletenec vztahů rámují melancholické pohledy do krajiny pod Ještědem i efektní smínání stavby samotné - stříbřitý hyperboloid vypadá působivě téměř v jakémkoliv počasí i světle. V kovově namodralých tónech se odehrávají i scény uvnitř hotelu a restaurace (škoda že retro interiér ze 60. let nevyužili tvůrci ve větší míře) a kovově zní i hudební doprovod Jana Muchowa, který opět prokázal výborný cit pro spojení hudby a filmového obrazu. Ale možná právě pro všechen ten industriální chlad, byť vizuálně zajímavý, film nevyvolá jedinou výraznější emoci.

Z filmu Grandhotel

Přes hluchá místa, pokusy o hlášky a občasnou bezradnost spěje Grandhotel předvídatelnou zápletkou k happyendu o něco většímu, než by se mohlo zdát. Ale pobyt v tomhle horském hotelu nezpříjemní (nemluvě o naplnění) ani vtípky s postavami moderátorů a la "Jedna ruka netleská", ani hrátky s postavami v duchu Samotářů (nejvíc jsem se bavila při epizodní scénce, v níž se objevil zmáchaný autor scénáře Jaroslav Rudiš).

Z filmu Grandhotel

David Ondříček je režisér, jehož snímky jsou poetické a vizuálně atraktivní, ale kterému se vytrácí obsah. Grandhotel je dobře herecky obsazený - štěněcí pohled Marka Taclíka ve spojení s křehkostí Kláry Issové funguje, číšník a příležitostný dealer Patka Jaroslava Plesla je ujetý přesně tím směrem, kterým ukazuje jeho obličej, ale kolem postav je pusto a prázdno. Grandhotel možná osloví citlivé duše pod dvacet let, proti čemuž se nedá nic namítnout, jenom se pořád nemůžu zbavit dojmu, že David Ondříček původně mířil někam jinam. I dnešní třicátníci totiž rostou.

Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bontonfilm

Grandhotel, ČR (2006), komedie, 97 min.

Režie: David Ondříček, scénář: Jaroslav Rudiš a Pavel Jech, kamera: Richard Řeřicha, námět: Jaroslav Rudiš, hudba: Jan P. Muchow
Hrají: Marek Taclík, Klára Issová, Dita Zábranská, Jaroslav Plesl, Jaromír Dulava, Ladislav Mrkvička

autor: Věra Šmejkalová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?