Grafický designér Robert V. Novák

26. červen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Grafický designér Robert V. Novák

S tvorbou Roberta V. Nováka se setkáme v divadlech, galeriích, v knihkupectvích i na festivalech.

Vizuální tvář dal pražskému divadlu Archa, Letní filmové škole v Uherském Hradišti, Galerii Langhans nebo Západočeské galerii v Plzni. V Domě umění města Brna proběhla v loňském roce také poslední Novákova výstava, na které se prezentoval jako fotograf.

Před několika lety vzbudil rozruch reklamní kampaní brněnského Národního divadla, která na plakátech neukázala umělce, ale techniky, hudebníky z orchestru, uvaděčky nebo diváky. Jedna z Novákových posledních velkých prací se váže k opernímu festivalu Janáček Brno, navrhl jeho celkový vizuální styl. Letošní výtvarný kabát festivalu vychází z prvků a ornamentiky moravských lidových krojů.

Nejčastějšími zakázkami jsou pro Roberta V. Nováka publikace o umění a architektuře. Například výpravná kniha k dlouhodobé výstavě Příběh Pražského hradu, Bruselský sen o československé účasti na Expu 58 v Bruselu, monografie Karla Malicha nebo knihy o architektonických kancelářích SIAL a DAM.

Za plakát k filmu Alois Nebel dostal Českého Lva. Cenu Czech Grand Design mu přinesl novodobý žaltář, třináctikilová kniha v hliníkových deskách, která bude sloužit ke společnému zpěvu francouzských mnichů řádu trapistů.

O všem mluvil Robert V. Novák v řadě médií, v Telefonotéce se ale zaměří na hudbu, ze které čerpá emoce pro svou tvorbu. Seznam skladeb, které vybral, začíná Janáčkem a pokračuje přes Pertha, Varése a Glasse až k opeře Kaji Saarijaho. Dost nesourodé, ale tak to v hlavě mám, připsal k seznamu vlastní rukou.

autor: Renata Klusáková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

Jack London Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách

Koupit

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.