Grafický designér Robert V. Novák

Vizuální tvář dal pražskému divadlu Archa, Letní filmové škole v Uherském Hradišti, Galerii Langhans nebo Západočeské galerii v Plzni. V Domě umění města Brna proběhla v loňském roce také poslední Novákova výstava, na které se prezentoval jako fotograf.

Před několika lety vzbudil rozruch reklamní kampaní brněnského Národního divadla, která na plakátech neukázala umělce, ale techniky, hudebníky z orchestru, uvaděčky nebo diváky. Jedna z Novákových posledních velkých prací se váže k opernímu festivalu Janáček Brno, navrhl jeho celkový vizuální styl. Letošní výtvarný kabát festivalu vychází z prvků a ornamentiky moravských lidových krojů.

Nejčastějšími zakázkami jsou pro Roberta V. Nováka publikace o umění a architektuře. Například výpravná kniha k dlouhodobé výstavě Příběh Pražského hradu, Bruselský sen o československé účasti na Expu 58 v Bruselu, monografie Karla Malicha nebo knihy o architektonických kancelářích SIAL a DAM.

Za plakát k filmu Alois Nebel dostal Českého Lva. Cenu Czech Grand Design mu přinesl novodobý žaltář, třináctikilová kniha v hliníkových deskách, která bude sloužit ke společnému zpěvu francouzských mnichů řádu trapistů.

O všem mluvil Robert V. Novák v řadě médií, v Telefonotéce se ale zaměří na hudbu, ze které čerpá emoce pro svou tvorbu. Seznam skladeb, které vybral, začíná Janáčkem a pokračuje přes Pertha, Varése a Glasse až k opeře Kaji Saarijaho. Dost nesourodé, ale tak to v hlavě mám, připsal k seznamu vlastní rukou.