Povídky Harryho Salmenniemiho, Pajtima Statovciho, Tuuve Aro a dalších současných finských autorů

Harry Salmenniemi: Žádosti, Jsem s pozdravem

Sedm gradovaných žádostí o pozici starosty, v nichž sebechvála uchazeče nabírá na obrátkách. Zběsilá epistolární satira spolu s druhým textem – jízlivým monologem filmaře – tvoří komickou i patologickou přehlídkou finských frustrací a komplexů.

Harry Salmenniemi (1983) je jeden z nejosobitějších současných finských autorů. Původně experimentální básník i ve svých prozaických dílech vynalézavě pracuje s jazykem a významem. Napsal několik souborů povídek a románovou trilogii. Jeho texty se vyznačují autobiografičností, černým humorem a satirou. Opakovaně si bere na paškál různé jazykové rejstříky, jako je byrokratický newspeak, korporátní slang nebo aktivistickou rétoriku, a přetavuje je v absurdní a mnohdy znepokojivé výpovědi.

Harry Salmenniemi: Korál zákazníkem, Delfiní meditace

I korál může být zákazník. A delfín terapeut. Čím míň Salmenniemiho hrdinové věří tomu, co dělají, tím větší mají úspěch. Povídky o úzkosti, absurditě práce a nečekaných zdrojích útěchy.

Pajtim Statovci: Sklenice

Špatně naúčtovaný nákup spustí groteskní sled událostí. Sklenice jsou jen začátek. Křehká, průhledná nádoba, kterou lze naplnit novým obsahem, se stává metaforou citlivých témat, jako je identita, sexualita či tranzice.

Povídka od nejmladšího dvojnásobného držitele nejprestižnější finské literární ceny Finlandia Pajtima Statovciho (1990), jehož tvorba je pozoruhodná tím, jak barvitě a mnohovrstevnatě zachází s finským jazykem; mísí syrový realismus se sněním a fantazií, čímž propůjčuje starým symbolům nový význam.

Tuuve Aro: Cvičení dělá mistra, Zákulisí Universa, Na chvíli ustane cinkání

Úsporné povídky současné finské autorky Tuuve Aro (1973), v nichž se všední, pečlivě uspořádaná realita nenápadně sesouvá do grotesknosti, absurdity a tichého děsu. Navenek texty působí komicky, jenže za lakoničností vypravěčů se skrývá osamělost, sebeklam a touha po blízkosti – a náhlý zvrat či prozření všemu nakonec dodává mrazivě ironickou pointu.

Pirkko Saisio: Donchuanka, velká a malá

Klobouk jako záminka ke svedení – krátká próza klasičky finské literatury reflektuje dynamiku touhy, obdivu a moci mezi dvěma ženami odlišných generací.

Pirkko Saisio (1948) je jedna z nejvýraznějších osobností finské kultury – spisovatelka, herečka a divadelní režisérka. Často se inspiruje událostmi z vlastního života a zkoumá hranice mezi fikcí a realitou.

Juha Hurme: Tivoli

Povídka vznikla v roce 2012 pro časopis finských státních drah a spolu s dalšími příběhy jedenácti současných finských autorů následně vyšla v antologii Novela se vrací, jejímž společným jmenovatelem bylo cestování. I příspěvek Juhy Hurmeho se do značné míry odehrává právě ve vlaku, v němž se nečekaným, až absurdním způsobem protnou osudy dvou právě propuštěných vězňů. Jedná se o první text tohoto autora přeložený do češtiny.

Juha Hurme (1959) původně studoval biologii, ale navzdory přání rodičů studia nedokončil, na čas odešel pracovat do Švédska a po návratu se začal profesionálně věnovat divadlu. Působí jako divadelní režisér, dramatik a scenárista. Literárně debutoval v roce 2007, a sice románem Volvo Amazon. Od té doby vydal románů několik. V předposledním z nich, nazvaném Blázen, popsal, jak se člověk cítí, když se jeho rozum vydá na procházku a vrátí se až za měsíc. Za poslední román, nazvaný Poloostrov (2017), který mapuje historii Finska od velkého třesku po rok 1809, se pohybuje na pomezí beletrie a literatury faktu. Spisovatel získal Cenu Finlandia a také řád Pro Finlandia, nejvyšší státní vyznamenání udělované umělcům. Juha Hurme je osobitý autor, který provokuje často nejen svou tvorbou, ale i svými veřejnými prohlášeními.

Rosa Liksom: Tátovy padesátiny

Povídka umně propojuje dva příběhy v jeden kompaktní celek, jako by tím chtěla potvrdit, že jídlo a život patří neodlučně k sobě.

Rosa Liksom (1958) je nejen úspěšná spisovatelka, ale i uznávaná výtvarnice, fotografka, autorka komiksů, filmových scénářů a divadelních her. Už od raných próz prokazuje svůj smysl pro absurdní nadsázku i tíhnutí k nemilosrdně syrovému vyjádření, skvělý pozorovací talent i umění naslouchat druhým a vyslechnuté zaznamenat. Její díla jsou přeložena do desítky jazyků. Čeští čtenáři Rosu Liksom znají z románu Paní plukovníková.