Filozofické hledání člověka

Profesor Karel Mácha studoval politologii, historii a filozofii na pražské Karlově univerzitě v letech 1950 - 1954. Svůj badatelský zájem rozšířil v rámci tehdejší Československé akademie věd o obory sociologie a antropologie v letech 1954 - 1957. V této organizaci pracovně působil, byl jmenován jejím členem. Habilitoval se na brněnské univerzitě v roce 1962. Profesorem Karlovy univerzity, Fakulty sociálních věd, se stal v roce 1966. V červnu 1969 byl zvolen děkanem FSV. Jednoznačná kariéra profesora Máchy skončila na podzim roku 1969, kdy, z politických důvodů, rezignoval na akademické funkce a opustil své místo na fakultě. Zůstal soukromým vědcem a roku 1978 emigroval. Jako hostující profesor putoval po německých vysokoškolských pracovištích (Univerzita Ludvíka Maxmiliána v Mnichově či baden-württembergská Akademie Gustava Siewrtha). V letech 1987 - 1988 působil též na pozvání prof. Wolfganga Schirmachera jako hostující profesor Polytechnic University v New Yorku. Pro český prostor je významné jeho pětisvazkové dílo o dějinách české filozofie, nazvané Glaube und Vernunft ("Podstatou celé mé práce, tak jak se to jeví explicitním způsobem především v jejích dvou posledních svazcích, je kritika morálního a sociálního obsahu marxismu ... pokouším se naznačit, jak postupně dochází, pod vlivem marxismu a v rámci jeho terminologie, k hodnotovému rozpadu národního vědomí a pojmové disimilaci české myšlenkové tradice...) Roku 1990 byl Karel Mácha prezidentem Václavem Havlem rehabilitován. Nyní žije v Mnichově.

Jaký byl názorový obzor Karla Máchy v době jeho působení v tehdejším Československu a jak silnou měl schopnost vyvažovat smýšlení osobní a obecné do mravně přijatelného tvaru, to mohou nejlépe posoudit kolegové, odborníci a pamětníci. Faktem je, že během svého působení, převážně na německých univerzitách, se Mácha soustředil na okruhy spjaté s křesťanskou minulostí českého státu a skrze ni navazované spojení s evropskou vzdělaností. Výrazné je téma hledání "smyslu dějin" a zkoumání proslulé "české otázky" z hlediska českého filozofického myšlení, vše završeno autorovým náhledem z pozice filozofické antropologické.

Texty, zařazené do výběru, jsou stati, recenze, přednášky a dosud nepublikované úvahy, vzniklé v emigraci. Rozděleny do šesti oddílů, v podstatě mapují dějiny českého myšlení a kultury. Prof. Mácha zmiňuje cyrilometodějskou misii (Nová identita) z pohledu filozofie, význam legend z hlediska české státnosti. Smysl Husova humanismu a jeho ohlas je sledován v části Miluj pravdu! O přesahu "češství" a významu "evropanství" hovoří autor v oddíle Misie. Stati v souhrnu Philosophia perennis jsou věnovány novoscholastické a novotomistické filozofii, konkrétně např. J. Kratochvílovi, M. Habáňovi, D. Peckovi, T. Špidlíkovi či A. Musilovi. Pravda exulantů je poctou osobnostem českého exilu, např. M. Lobkowiczovi, R. Preisnerovi či A. Heidlerovi. Poslední část sborníku, nazvaná Hledám člověka, obsahuje úvahy o českém marxismu a rozhovor, který s autorem v roce 1999 vedl Josef Koláček.

Myšlenková pouť, po níž čtenáře provází zasvěcený autor, je přitažlivá už z toho důvodu, že nabízí seznámení s výjimečnými, dosud spíš okrajově prezentovanými postavami. Jazyk, kterým se Karel Mácha ve svých úvahách a statích vyjadřuje, je expresivní, barokní až opulentní, ale přesto výstižný, ne zbytečně zdobný, ale adekvátně přiléhavý.

Hledám člověka. Z filosofických prací Karla Máchy, Moravská zemská knihovna, Brno 2006, str. 324.