film Královna

Komorní drama režiséra Stephena Frearse vypráví o těžkých dnech britské královny Alžběty II., těsně po smrti lidmi zbožňované Diany, princezny z Walesu. V době, kdy do křesla ministerského předsedy nastoupil Tony Blair, svádí panovnice souboj s veřejným míněním, sílou tradic a zejména sama se sebou. Recenzi napsal Daniel Řehák.

Od mládí je Alžběta zvyklá být neústupná, tvrdá vůči sobě i ostatním a nepotrpí si na laciná gesta. Na vlastní kůži zažila hrůzy druhé světové války, vládla Anglii během rozděleného světa za války studené, a teď by měla vytáhnout prapor na půl žerdi, jen kvůli tomu, že umřela osobnost, která po rozvodu s princem Charlesem, už stejně není členkou rodiny? Jak se proměnil svět za branami Buckinghamského paláce, jak se změnily hodnoty a priority národa a zejména jak těžké je být královnou Albionu, za kterou většinou rozhodují jiní, sepsal Peter Morgan do citlivého a sevřeného scénáře, který se straní bulvárních zkazek, ač nahlíží do nejintimnějšího soukromí.

Příběh, míchající fakta, domněnky a čirou fikci, má potenciál pohltit diváka svou autentičností. Strohé, vkusné režijní vedení Stephena Frearse sklouzává k jemnému patosu, až téměř v samém závěru filmu, kdy královnu v nestřežený okamžik přemůže zoufalství. Frearsova režie je až puristická a přes řemeslnou dokonalost, přesnost aranžování scén a vynikající vedení herců, připomíná lepší televizní školu BBC než malování filmových pláten.

Na čem tedy film ve skutečnosti stojí, jsou excelentní herecké výkony v čele s nepřehlédnutelnou Helen Mirrenovou v roli královny Alžběty II. Právě její dokonalé ztvárnění nepřístupné historické osobnosti, které se nesnaží vtíravě usilovat o sympatie diváků, učinilo z filmu výsostně britského celosvětový trhák, který neušel očím médií, diváků a hlavně porot, rad a akademií. Královna se zařadila mezi nejnominovanější snímky loňského roku a v dosud udělených cenách boduje. Naposledy svedla Mirrenová souboj s neméně talentovanou Judi Denchovou na nedělním předávání cen britské filmové akademie BAFTA. Na obdobně zajímavý souboj s nejlepšími kolegyněmi v oboru se můžeme těšit i při březnovém udělování amerických Oscarů.

Mirrenová stvořila živou figuru, pronikla do hloubky postavy, kterou většina z nás zná pouze jako symbol britského království. Utvořila osobnost silnou, skrývající emoce před světem, zápolící s okolím, které jí s rozhodnutím nikdy neporadilo, balancující na hraně s kodexem, jenž se jí za léta panování vryl do žil, a zároveň prožívající bolestnou ztrátu důvěry lidu. Dnes již historické téma Dianiny smrti a příčin laxní reakce královské rodiny ustupuje do pozadí před niterným příběhem královny, které se bortí království vnější i vnitřní. To je na filmu Královna mnohem zajímavější, než chápat historické příčiny či souvislosti, o nichž stejně nevíme, zda pocházejí z důvěryhodných zdrojů nebo scenáristovy hlavy. Helena Mirrenová se totiž stala doopravdy královnou.