Fenomén Kohout

Málokdy je život jednoho člověka tolik poplatný době, v níž žil svůj dospělý život, jako je tomu v případě Pavla Kohouta. Narozený roku 1928, v demokratickém ovzduší Masarykovy republiky, v prostředí tzv. "slušné" rodiny, jedináček, jemuž se dostalo pozorné a láskyplné výchovy. Předělem jeho dětství byl Mnichov a okupace, na prahu jeho dospělosti stálo pak osvobození Československa Rudou armádou. Kohoutův úkrok velmi nalevo nebyl v prostředí jeho vzdělaných vrstevníků ničím výjimečným, výjimečná nebyla ani jeho zaťatost, jeho přesvědčení a důvěra v samospasitelnost komunismu. Výjimečné nebyly ani Kohoutovy postoje v 60. a 70. letech, ani jeho emigrace. Kohout je skutečně vzorkem své generace a je s podivem, že se ke knize až dosud vyjádřilo tak málo jeho vrstevníků.

P. Kohout |foto: Jan Rosenauer,AFP

Sám Kohout, jak přiznal v rozhovoru s Jakubem Patočkou v "Literárních novinách", vnímá svůj život "jako žitý ve dvou kusech", s radikálním obratem v roce 1968, kdy pochopil, že "jakákoli snaha o reformu systému je nesmyslná, dokud jej hlídají sovětské tanky. "Tento předěl kniha, sympatická snahou nepřepisovat dějiny, respektuje. Ostatně Pavel Kosatík, autor úspěšných životopisných děl, odvedl velmi pečlivou a seriózní práci. Opíral se o pracovní a osobní archiv Pavla Kohouta, který si spisovatel vedl již od roku 1945 (mimochodem - Kohoutovi jistě náleží obdiv nad velkorysou ochotou nechat Kosatíka nahlédnout tak hluboko do svého soukromí), o archiv Ministerstva vnitra v Pardubicích a úctyhodný počet knižních titulů, které najde čtenář na konci knihy. Neopomněl pracovat i s tzv.orálními prameny - vyzpovídal celou řadu Kohoutových přátel, příbuzných a vrstevníků. Kontakty na ně mu většinou poskytl sám Kohout. Přitom si autor nečiní právo na neomylnost či na právo vynášet soudy. Fenomén Kohout není jeho slovy "verdikt nad životem a dílem spisovatele a dramatika, součet životních kladů a záporů. Je to kniha, tedy verze tohoto života."

Dodejme, že je to úvaha o tom, do jaké míry může člověk skutečně (vědomě a racionálně) utvářet svůj život, ovlivňovat jeho podobu - nebo zda je odsouzen pouze k tomu, aby opakoval staré chyby. Jistě zajímavá je i Kosatíkova úvaha, jak by se Kohoutův život odvíjel, kdyby se byl narodil o deset dvacet let dřív. Své první životní "angažmá" by byl přijal v atmosféře demokratické první republiky a celý jeho další život by se byl snad vyvíjel pod tímto dojmem, tak jako se jeho skutečný život vyvíjel pod dojmem "angažmá", které přijal po roce 1945. Těžko říci - historie nezná "kdyby". Počkejme si na odpověď Pavla Kohouta, neboť se zřejmě dočkáme knižního vydání Kohoutova komentáře ke Kosatíkově práci. Měl by vyjít koncem roku, rovněž v Pasece.

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.