Fakta o Finsku

Erlend Loe (nar. 1965), jak můžeme číst na obálce knihy, "patří k nejvýraznějším a nejpopulárnějším osobnostem současné norské literatury". Fakta o Finsku, jeho třetí dílo (autor jich má na svém kontě již šest, v českém překladu vyšel už jeho v pořadí druhý "generační román" Naivní. Super, Doplněk 2005; a také vynikající a humorný Doppler, Vakát 2007), jak je ostatně možné domýšlet z jeho ostatní bibliografie, má s cestopisem společné snad jen to, že jde o jakýsi univerzální duševní místopis.

Vypravěč, mladý muž, trochu popletený vlastním životem a dost nešikovný a neuspořádaný ve vztahu ke svému okolí, dostává na počátku zásadní zakázku - napsat příručku, která by podpořila chuť Norů k cestě do sousedního Finska. Vypadá to lákavě, i když mu v cestě stojí dvě zdánlivé maličkosti. První je, že mu opakovaně - vždy jednou za rok - odtáhnou automobil, takže na místo schůzky se zadavatelem cestovatelské brožury - na finskou ambasádu - se dostaví se zpožděním. Ale to se přece stává a snadno se taková nepřízeň vysvětlí. Horší je, a to už mladík neprozradí nahlas, že on sám ve Finsku nikdy nebyl: Vím toho o Finsku spoustu. Jezdí se tam vlevo? Ptám se a oba Finové se na mě podívají způsobem, který mi dává na srozuměnou, že Finové jezdí po pravé straně silnice, a já se omlouvám... Celá pravda o tomto "brožurovém pisateli" je ještě horší. O Finsku neví dokonce vůbec nic, snad jen obvyklá novinová klišé, nikdy ho nenavštívil a navíc má dost silnou averzi vůči cestování obecně. To se pak píše velmi těžce, a že se dílo nepodaří, je zřejmé hned od začátku.

Další pravdou ovšem také je fakt, že se v této knize nejedná o konečnou podobu propagačního a lákavého průvodce. Děj je nejpřitažlivější tehdy, když se mladý muž vydá hledat své odtažené auto. Pravé dobrodružství totiž pro něj začíná opravdu doma, nad mokrými novinami, s podivnou fobií vůči všemu, co plyne, co má spojitost s vodou. Tehdy nabývá příběh Erlanda Loea jakousi vyšší frekvenci, čtenář má pocit, že sleduje dezorientovaného mravence, marně se snažícího najít únikovou cestu, nebo alespoň nějakou schůdnou pěšinu. Navíc svět jako by se mu rozdvojoval před očima. V jedné rovině je realita - nutnost napsat brožuru o Finsku, vyzvednout auto, smysluplně promluvit s dívkou, s níž se seznámil na komunálním odtahovém parkovišti. Současně s tím vše dostává mírně nadreálnou dimenzi, podivně se pokřivuje a posouvá. A vypravěč se s dívkou, kterou smí oslovovat Setra, a s jejím mladším bratrem Bimem propadá do záhad, nástrah a spletitostí. Přičemž ale stále jde o jeden jediný svět, o úsilí vyznat se v něm, přežít a porozumět mu.

S brožurou o Finsku to opravdu dobře nedopadne. Možná se čtenář mnoho nedozví ani o Norsku. Ale vtipné a napínavé bludiště jednoho krátkého úseku současného mladého hrdiny tu rozprostřeno je. A láká ke vstupu...

Erlend Loe, Fakta o Finsku, Vakát, Brno 2009, překlad: Kateřina Krištůfková, 180 s.