Eva Špačková: My architekti si myslíme, že rozumíme všemu

Gajdův reliéf sice našla, ale celý si jej zatím prohlédnout nikdo nemůže. Je totiž překryt sádrokartonovým výstavním (sic!) panelem. Bylo třeba se přes něj opatrně provrtat, a teprve obraz mikrokamery potvrdil, že reliéf je skutečně tam, kde jej sochař před půlstoletím umístil.

Následně si Eva Špačková uvědomila, že takto víceméně skrytě či přímo na očích je v areálu Vysoké školy báňské rozmístěno několik desítek uměleckých děl, o které je třeba se postarat.  Nejdříve tedy provedla katalogizaci, pak vznikla kniha s názvem Univerzita a umění/Umělecká díla ve veřejném prostoru, a nakonec se Eva Špačková vydala na roční stáž na Iowa State University, protože právě tam mají s vedením univerzitního muzea velké zkušenosti.

Aby socha vypadala dobře, o to se musí starat hned několik lidí, řešení nemůže být jen v kompetenci sochaře nebo architekta či snad dokonce radního.

„Musíme být schopni se domluvit a hledat další možnosti. Nemám ráda, když slyším, že existuje jen jediná cesta. Nikdy neexistuje jen jediná cesta, ale chvíli trvá, než na to přijdete.“