Eugène Ionesco: Lekce

Na počátku se zdá všechno docela jednoduché a srozumitelné. Mladá adeptka vzdělání vyhledá profesora, aby se podrobila přípravě na získání jakéhosi univerzálního doktorátu. Dychtivě touží po získání doktorského titulu a je zcela odhodlaná a připravená vyrovnat se se vším, co ji na cestě k cíli čeká. Pan profesor je milý, laskavý a trpělivý. Ale nebude tomu tak napořád. Příběh se podivně rozvíjí a košatí a jeho figury se podivně mění.

Jedna z prvních divadelních her francouzského dramatika rumunského původu Eugéne Ionesca vznikla v roce 1951 a patří k významným dílům celé vlny evropské dramatické tvorby, kterou označujeme jako absurdní drama. Tento divadelní žánr je charakteristický snahou zobrazit – často absurdními výrazovými prostředky použitými v absurdních situacích – paradoxy našeho světa a velice často tak odkrývá jeho pravdivou, reálnou podstatu. Protože ať chceme, nebo ne, svět je absurdní místo.

Zora Jandová|foto: Archiv Českého rozhlasu

Eugène Ionesco nachází východisko ze světa absurdity v černém humoru. Starý profesor žijící osaměle pouze se svou služkou trpí neduhy a nemocemi. Ve chvíli, kdy přichází jeho žačka na první lekci, působí až nesměle a je typicky profesorsky roztržitý. Podivná lekce se však postupně proměňuje v profesorův nelítostný slovní a psychický atak, jemuž žačka podléhá. Profesorova agrese ve fyzické násilí. Profesor žačku zavraždí a zatímco mu jeho věrná služka vyčítá jeho podivné choutky, zvoní u dveří další žačka.

Hra je jako vždy u Ionesca podobenstvím, moralitou. Svět autor vnímá jako nepřátelské prostředí, v němž fungují odlidštěné mechanismy. Ionescovy hrdinové tomuto mechanismu podléhají a končí buď smrtí, nebo v situaci bezprávných jedinců vydaných na milost a nemilost „systému“. Také proto Ionesco odmítal být považován za autora absurdity a přikláněl se k tomu, že vytváří černé či existenciální divadlo.

V rozhlasové podobě Ionescova zvláštního komorního dramatu můžeme sledovat nevšední herecké výkony Rudolfa Hrušínského v roli profesora, Zory Jandové v roli jeho žačky i Věry Galatíkové, jako profesorovy hospodyně. Všichni se museli vyrovnat s opravdu nelehkým úkolem. Hru v roce 1991 natočil režisér Jiří Horčička.