Dramaturg a dramatik Jan Vedral

Poslechněte si rozhovor nejen o (ne)povinné cestě k divadlu v rodině divadelního režiséra Rudolfa Vedrala, o téměř osudovém vztahu k pražskému Divadlu na Vinohradech, o tom jaká jsou specifika dramatizace nebo rozhlasové adaptace původní literární předlohy a jak si dramatik rozumí s vlastními postavami a jak s těmi „vypůjčenými“? – to vše jako vždy v Telefonotéce doplněno výběrem hudby ve stylu, který patří k životu, práci i chvílím odpočinku našich pozvaných hostů.

Znám pracovně rozhlasové prostředí třicet let. Znám statečné a talentem skutečně vyvolené lidi, kteří rozhlas dělali a dělají, poznal jsem a znám i konjukturalisty, kteří nebyli ani zlomkem talentu povoláni, ale přesto se uplatnili. Znám lidské osudy, které byly rozhlasu obětovány a povzneseny na pomyslný auditivní Slavín, ale i osudy těch, kterým vzal rozhlas všechno a nevrátil nic, dokonce i příběhy těch, ke které stál rozhlas život. Miluji rozhlas jako prostředek, díky němuž může lidská bytost sdílet svůj prožitek světa s jinými, třeba vzdálenými, ale o tento subtilní druh dorozumění usilujícími bytostmi. Miluji rozhlasáky, kteří se trápí tím, jak tomuto velkému závazku pravdivého dialogu denně dostát a příčí se mi ti, kteří dialogu nejsou schopni, rozhlasu jen používají a posluchači jen manipulují. Jan Vedral: O rozhlase a rozhlasové práci…

Jan Vedral (1955) je profesorem pražské DAMU, kde přednáší od roku 1984. V 80.letech působil jako lektor českého amatérského divadla, dále v Divadelním ústavu a jako dramaturg rozhlasových her v Československém rozhlase. Od roku 1986 je s několikaletými přestávkami, kdy byl ředitelem Městských divadel pražských a dramaturgem Činoherního studia v Ústí nad Labem, zaměstnán jako šéfdramaturg Divadla na Vinohradech. Od roku 2005 je programovým poradcem v Českém rozhlase.