Dirigent Radomil Eliška

V našem vysílání hovořil Eliška o chystané učebnici dirigování, o svých hudebních počátcích v Litoměřicích, studiu na JAMU v Brně, kde se vzdělával u nejoblíbenějšího Janáčkova žáka Břetislava Bakaly, o svém působení v čele Karlovarského symfonického orchestru, s nímž provedl řadu kantátových děl.

Od roku 1977 působil jako pedagog na katedře dirigování Hudební akademie múzických umění v Praze, kde vychoval řadu úspěšných žáků. S jedním z nich - dirigentem Tomášem Braunerem se Telefonotéka spojila během přestávky orchestrální zkoušky v Plzeňském rozhlase. Uvedl, že ho prof. Eliška naučil prakticky všem hudebním a dirigentským dovednostem, jichž teď bohatě využívá ve své umělecké praxi.

Pořad vzbudil velkou telefonickou a emailovou odezvu u posluchačů, mj. z USA a Francie, kteří žádali profesora Elišku, aby se například vyjádřil k zahajovacímu koncertu MHF Pražské jaro (D. Barenboim), nebo k dirigování známých pěveckých hvězd, jako jsou Plácido Domingo (chystané jubilejní představení Dona Giovanniho ve Stavovském divadle letos na podzim) nebo José Cura.

Radomil Eliška odpověděl sice zdvořile, nicméně zdůraznil, že dobrá znalost partitury je bezpodmínečnou podmínkou každého seriózního uměleckého výkonu. Hovořil také o dirigentských nešvarech, které přímo ve studiu vizuálně demonstroval a zachytila je webkamera, a o důvodu, proč mají dirigenti užívat taktovku.

V hudební části mohou posluchači posoudit Eliškovo zralé dirigentské umění ve skladbách Antonína Dvořáka, Johannesa Brahmse, Josefa Myslivečka, P. I. Čajkovského a Leoše Janáčka, z nichž většinu přednesl Sapporo Symphony Orchestra.