Dialog s českou zemí

Knihy

Recenze Věroslava Mertla představí knihu Willyho Lorenze Dialog s českou zemí (Gemini 99, 2002, přeložil Milan Tvrdík, 271 stran). Kritický, přitom však chápavý pohled do zrcadla nastavuje nám Čechům rakouský historik napůl českého původu Willy Lorenz ve své knize "Dialog s českou zemí". Kniha jeho esejistických črt a impresí vyšla letos v nakladatelství Gemini 99 v rozšířeném vydání jako soubor pětadvaceti článků, které Lorenz v 50. a 60. letech postupně uveřejňoval v rakouských časopisech.

Sám měl přece pro láskyplný vztah k Čechám a Čechům jako Němec po matce a Čech po otci z Třebíče dost důvodů. V Praze navíc vystudoval historii a práva a žil zde až do onoho osudného 15. března 1939, a nejen to. V letech 1976-1986 se k nám znovu vrátil už jako kulturní přidělenec rakouského velvyslanectví, takže jeho přemítání o české historii, české přítomnosti a naší povaze nebralo až do roku 1995, kdy jako jednaosmdesátiletý ve Vídni zemřel, konce. A že o nás uvažoval s všestranou znalostí, ať jako historik či bedlivý pozorovatel našeho poválečného údělu, svědčí právě tématické rozpětí jeho úvah.

Postavy velkých osobností českých dějin, od sv. Jana Nepomuckého, Mistra Jana Husa, Albrechta z Valdštejna až po Palackého, Pekaře, Masaryka, Beneše a Háchu napovídají o Lorenzově úpěnlivé touze porozumět české duši, jak ji navíc modelovaly takové tragické události, jako byla třeba pražská defenestrace, porážka Rakouska u Hradce Králové, mnichovská zrada, 15. březen 1939 či 25. únor 1948, události, k nimž se neustále vrací. Zajisté nám ledacos z Lorenzových názorů nemusí příliš konvenovat. Vše záleží jen na naší ochotě odvážně se do Lorenzova zrcadla zahledět a nic si o sobě nezastírat. Není to přece zrcadlo ani v nejmenším záštiplné. Lorenz naopak český úděl posuzuje jakoby ze zorného úhlu věčnosti, ať jde o skrytou kauzalitu dějin či o tradiční českou nevraživost, jejíž zárodek shledává už v bratrovaraždě z úsvitu českých dějin, anebo o tendenci Čechů ke katastrofickému vidění světa. V něm pak Lorenz shledává i další tíživý problém naší historie - totiž neustálé, často statisícové vlny českých exulantů, jimž se zde jevil život nesnesitelný, počínaje sv. Vojtěchem, sv. Cyrilem, Janem Amosem Komenským a konče hromadnou emigrací padesátých a šedesátých let minulého století. Proto je Lorenzovi i hromadný odsun Němců - vinných jako nevinných - živou výčitkou. "Každý Čech, Žid nebo sudetský Němec," píše Lorenz, "který českou zemi opustil, se podobá člověku hluboceč zklamanému ve své lásce." A k samotnému odsunu Němců na jiném místě poznamenává: "Vyhnáním Němců nebyl zapuzen jen nepřítel. Byla jím zapuzena i část vlastního národa, pokrevní bratři ve vlastním slova smyslu. (...) V této krásné, vynikající a jedinečné zemi nemohlo být proto nikdy nastoleno Boží království."

Buď jak buď, Lorenzova kniha je v každém případě inspirujícím příspěvkem k českému dušezpytu, ba na prahu nového tisíciletí a před vstupem Čech do Evropské unie přichází za námi v hodině dvanácté.

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.