Dialog s českou zemí

Sám měl přece pro láskyplný vztah k Čechám a Čechům jako Němec po matce a Čech po otci z Třebíče dost důvodů. V Praze navíc vystudoval historii a práva a žil zde až do onoho osudného 15. března 1939, a nejen to. V letech 1976-1986 se k nám znovu vrátil už jako kulturní přidělenec rakouského velvyslanectví, takže jeho přemítání o české historii, české přítomnosti a naší povaze nebralo až do roku 1995, kdy jako jednaosmdesátiletý ve Vídni zemřel, konce. A že o nás uvažoval s všestranou znalostí, ať jako historik či bedlivý pozorovatel našeho poválečného údělu, svědčí právě tématické rozpětí jeho úvah.

Postavy velkých osobností českých dějin, od sv. Jana Nepomuckého, Mistra Jana Husa, Albrechta z Valdštejna až po Palackého, Pekaře, Masaryka, Beneše a Háchu napovídají o Lorenzově úpěnlivé touze porozumět české duši, jak ji navíc modelovaly takové tragické události, jako byla třeba pražská defenestrace, porážka Rakouska u Hradce Králové, mnichovská zrada, 15. březen 1939 či 25. únor 1948, události, k nimž se neustále vrací. Zajisté nám ledacos z Lorenzových názorů nemusí příliš konvenovat. Vše záleží jen na naší ochotě odvážně se do Lorenzova zrcadla zahledět a nic si o sobě nezastírat. Není to přece zrcadlo ani v nejmenším záštiplné. Lorenz naopak český úděl posuzuje jakoby ze zorného úhlu věčnosti, ať jde o skrytou kauzalitu dějin či o tradiční českou nevraživost, jejíž zárodek shledává už v bratrovaraždě z úsvitu českých dějin, anebo o tendenci Čechů ke katastrofickému vidění světa. V něm pak Lorenz shledává i další tíživý problém naší historie - totiž neustálé, často statisícové vlny českých exulantů, jimž se zde jevil život nesnesitelný, počínaje sv. Vojtěchem, sv. Cyrilem, Janem Amosem Komenským a konče hromadnou emigrací padesátých a šedesátých let minulého století. Proto je Lorenzovi i hromadný odsun Němců - vinných jako nevinných - živou výčitkou. "Každý Čech, Žid nebo sudetský Němec," píše Lorenz, "který českou zemi opustil, se podobá člověku hluboceč zklamanému ve své lásce." A k samotnému odsunu Němců na jiném místě poznamenává: "Vyhnáním Němců nebyl zapuzen jen nepřítel. Byla jím zapuzena i část vlastního národa, pokrevní bratři ve vlastním slova smyslu. (...) V této krásné, vynikající a jedinečné zemi nemohlo být proto nikdy nastoleno Boží království."

Buď jak buď, Lorenzova kniha je v každém případě inspirujícím příspěvkem k českému dušezpytu, ba na prahu nového tisíciletí a před vstupem Čech do Evropské unie přichází za námi v hodině dvanácté.

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.