Děti, čtěte, je to zdravé a nudit se nebudete
Devět z deseti odborníků a stejný počet specialistů potvrzuje, že nejen pro správný duševní vývoj je vhodné zaměřovat pozornost od nejútlejšího věku k literatuře. Proto čteme dětem nebo rosteme s knihou. Kde vzít návod, nebo alespoň doporučení, co číst? Sáhnout po klasice nebo zkusit něco nového?
Všechno je to na zahraděNovinkou na knižním trhu je například nakladatelství Běžíliška, jehož první počin, titul Ferdinande! a jeho ilustrátorka Andrea Tachezy získali prestižní cenu Zlatá stuha 2014 ve výtvarné části. Z jeho produkce pochází také leporelo s ilustracemi Filipa Pošívače a textem Petra Borkovce nazvané Všechno je to na zahradě. Píše se v ní například:„Obrátíš kámen, uvidíš/ prazvířata, pralidi/ přesličky a procesí/ prameny a pralesy./ Všechno je to na zahradě/ pod plochými kameny.“ Autor se inspiroval knihami Daisy Mrázkové, ale i vlastní zahradou, do které vyslal dvě ze svých třech dcer.
Příběhy o snídani bez fantastických světůA jaké příběhy sám v dětství pročítal: „Já jsem nesnášel, když se v knize objevilo strašidlo, duch, nebo moc metafor nebo něco nadpřirozeného. Já jsem miloval knihy jako jsou Kluci, holky a Stodůlky a samozřejmě Děti z Bullerbynu, ale už ne třeba Karkulína. Četl jsem i dívčí věci, třeba Anna ze zeleného domu. Samozřejmě Tom Sawyer, ale třeba autora, který se jmenoval Ole Lund Kirkegaard a jeho knihu Albert. Krása nesmírná, to byla moje milovaná kniha pohádek, anebo Ať žijí duchové, Tři kamarádi, Mámo, udělej jiné ticho, Tajemnství proutěného košíku. Já jsem měl rád takové příběhy o dětech a rodičích, kde se řeší, co bude k snídani a co kluci provedou holkám odpoledne a žádné vpády jiného světa nebo moc fantazie.“
Bertík a čmuchadloNa rozhraní mezi realitu a fantazii se vydala spisovatelka Petra Soukupová, která dosud psala příběhy vyprávěné dětmi nebo mladistvými, ale byly určené pro dospělé. Když poslala Bertíka - asi devítiletého kluka naštvaného na celý svět a hlavně na maminku, která ho nutí trávit prázdniny na venkově u příbuzných jejího nového partnera – do lesa, kde potkal čmuchadlo, bylo třeba, aby se autorka vžila do dětského vnímání a chápání. A co je čmuchadlo? „Něco jako ježek bez bodlin,“ upřesňuje Petra Soukupová, „mě napadlo to slovo, a tak jsem se rozhodla napsat příběh, v němž by se objevilo čmuchadlo a myslím, že je to vcelku takové roztomilé zvíře z lesa.“
Co je dobré ke čteníJak Bertík potkal čmuchadlo: „A najednou se objeví to zvíře ze včerejška. Tentokrát už ho nechci vyplašit. Samozřejmě na to ale nemůžu šahat, třeba to má nějakou nemoc, ale už ho nebudu odhánět. Vezmu si malej klacík a čekám, jestli se přiblíží. Nedělá nic, zůstane tak na metr ode mě. Zavolám na něj čičiči, jako na kočku, protože nevím, jak jinak. Neudělá nic. ´Pojď sem,´ řeknu. A ono se fakt o kousek přiblíží! Takže mi možná rozumí! Asi to je fakt nějaký zvířátko, co někomu uteklo, třeba je to nějakej druh morčete nebo tak něco, nebo divná činčila, já se vyznám spíš v divokých zvířatech, a ve velkých, protože mám radši velký zvířata, chtěl bych třeba psa, ale velkýho. Ale psa nemůžu mít, protože mamka je na psy alergická.Zvíře se ještě o kousek přiblíží. Už na něj tím klacíkem došáhnu, tak do něj trošku šťouchnu. Fakt ne moc. Zamručí to. Šťouchnu znovu a ono se srandovně ožene proti tomu klacíku. Vida, takže by mě mohl kousnout. Šťouchnu ještě jednou.´Nech toho,´ řekne to zvíře takovým tichým a slabým a pisklavým hláskem, strašně se leknu, strašně, to zvířátko najednou jakoby změní barvu. Připadá mi to, že to asi není pravda, zdá se mi nějakej divnej sen nebo co, ale všechno ostatní je jako by to byla pravda, ale nemůže to bejt pravda. Cejtim, jak mi hrozně tluče srdce, z toho, jak se bojím.“A co v dětství četla Petra Soukupová? „Malý Boběš nebo Říkali mi Leni, Tři mušketýři, Bratři Lví srdce a vůbec všechny knihy Astrid Lindgrenové.“
Rosteme s knihouKdyž „rosteme s knihou“, je nám hej, pestrý svět smyšlenek i nepředstavitelně pravdivých příběhů zkrátka skýtá nepřeberné množství zážitků. A propos, máme dnes v rozsahu literatury pro děti dostatečně na výběr? Barbora Vokounová, produkční kampaně Rosteme s knihou, doporučuje tituly, které se letos utkaly v Souboji čtenářů, soutěži ve znalosti obsahů knih, kterou kampaň Rosteme s knihou pořádá: Lichožrouti navždy od Pavla Šruta; Povídky jen tak Rudyarda Kiplinga; Jiřího Stránského Perlorodky; Spící Město od Martina Vopěnky a 1989 – Příběhy zdí, knihu , jejímž editorem je Michael Reynolds.
Pár moudrých slov na závěrZeptal se žák: „Mistře, kdy budu tak moudrý jako ty? Až přečtu všechny tyhle knihy?, ukázal na řady svazků. Mistr se jen pousmál a odešel. Žák chvíli váhal, a potom vzal do ruky knížku, která byla nejblíž. Sedl si a začal číst. Myslíte, že nakonec došel k moudrosti? To nevím, ale rozhodně se na téhle cestě nenudil.
