Chuť jablečných jadýrek
Kniha spisovatelky Kathariny Hageny je nazvaná Chuť jablečných jadýrek. A opravdu jako by byla prodchnutá chutí a vůní tohoto ovoce. Vypravěčka, dívka Iris, se zde vrací do svého dětství a prázdnin strávených ve venkovském domě svých prarodičů. V mírně melancholické náladě odkrývá podrobnosti zmizelého času i dramat, která možná měla být zapomenuta.
Iris Bergerová zdědila dům po své zemřelé babičce Berthě. Nebyla však jedinou pozůstalou, naživu jsou i tři Berthiny dcery – Harriet, Inga a Christa. Důvody, proč je dědičkou právě Iris, se zde nevyslovují. Snad to bylo proto, že právě ona je schopná dopátrat se rodinné historie a převyprávět osudy jednotlivých příslušníků v příběhu trochu nostalgickém, ale zároveň v tónu nejblíže odpovídajícím realitě.
"Moje babička Bertha Lünschenová rozená Deelwaterová zemřela desítky let po tetě Anně, to už pak ale dávno nevěděla, kdo byla její sestra, jak se sama jmenuje nebo jestli je právě zima či léto. … Během deseti let se zbavila svých vzpomínek s touž roztržitou lehkostí, s níž si odhrnovala své krátké bílé lokny ze šíje nebo umetávala neviditelné drobky na stole."
Iris přijíždí do domu, který čerstvě nabyla, a s jeho dveřmi jako by otevřela i minulost. Nachází ji ve vybavení domu, v šatech, které majitelky zanechaly ve skříních. Prochází nemovitostí a „potkává“ jednotlivé obyvatele, či přesněji, jejich osudy, které zná z vyprávění své matky Christy, nejmladší ze sester, anebo z rozpomínání starší Harriet a Ingy. Z fragmentů, z jednotlivých jadýrek, se skládají nevyslovené souvislosti. Fakt, že jedna ze sester pocházela z nemanželského lože, že děd Hinnerk se angažoval v době nacionálního socialismu, že rodinu provází jakési podivné vytrácení paměti, nebo že Inga vysílá do svého okolí elektrické výboje. Chvílemi se zdá, že jde o fantastické příběhy, pohádkové historky o zakletých princeznách, až pagnolovsky poetické líčení. I tady mají významnou roli vůně, nálady. Přítomnost „tří sester“ a ovocného sadu ovšem přitahuje rámec k realističtějšímu obsahu.
Pravdou je, že autorka udržela děj své knihy nejen na hranici mezi vzpomínkami a zapomínáním, ale též v rovině věrohodné vůči realitě. Nezapomněla na lyrický podtón, ale důležitější je, jak zachytila to, co se z minulosti uchovává a v jaké podobě to člověk předává, posouvá, interpretuje. Nechybí zde smutek ani tragédie. Čtenář má občas pocit, že se noří do dávno zasutých časů, jindy, že se mu nabízí až metafyzické moudro: nejen zapomnění je druhem vzpomínání, ale i vzpomínání je druhem zapomnění.
Chuť jablečných jadýrek je kniha s příběhy sladkými i bolestnými – někdy se střídají, častěji prolínají. Vypráví se v ní o prožitých životech. I proto je celek přívětivý, nesentimentální, něžný.
Katharina Hagena, Chuť jablečných jadýrek, Host, Brno 2010, překlad: Petr Štědroň, 240 s.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
