Cesty Božím (ne)časem
V současné záplavě nejrůznějších memoárů a rozhovorů se slavnými v bulvárním tisku slýcháme názor, že lidé ve snaze uniknout svým životům, plným starostí a problémů, se více či méně upínají k mondénním idolům. Jejich sláva, soukromá dramata, ale i skandály se stávají veřejným majetkem, tématy běžné komunikace doma i ve společnosti. A komu není jasné kdo s kým, kde a jak, není zkrátka "in". Oproti tomu se může objevit knížka, v níž se sejdou se svými osudy lidé méně známí, ti, kteří z životního výsluní už poodešli, někteří dokonce téměř zapomenutí, a jejich pár slov se člověka dotkne v těch nejcitlivějších místech krajiny srdeční. Jednou takovou je formátem nevelká publikace Karmelitánského nakladatelství v Kostelním Vydří nazvaná Cesty Božím (ne)časem.
Básník, fejetonista a redaktor Českého rozhlasu Miloš Doležal se v ní setkává a hovoří s osobnostmi české kultury, vědy a církve, jejichž životní pouť se za války a v době totality nevyhnula věznicím, koncentračnímu táboru, totálnímu nasazení či exilu. Na své cesty opravdovým nečasem vzpomínají žena básníka J. Zahradníčka Marie, český polárník v kanadském exilu Josef Svoboda, P. Ladislav Simajchl, mikulovský probošt Stanislav Krátký a mons. Antonín Bradna. "Dobelhat se na most mezi nebem a zemí" se vždy snažila spisovatelka a malířka Gertruda Gruberová-Goepfertová; její cesta vedla přes Švýcarsko do Paříže, kde potkala Jana Čepa, a odtud zase do Bavorska, které popsala ve dvou knihách cestopisů s vlastními ilustracemi. V této dobré společnosti nacházíme také originálního bibliotekáře, vydavatele a kdysi pošťáka Ivo Markvarta. Vzpomíná mimo jiné na soukromé vydavatele mezi válkami, jako byli J. Florian ve Staré Říši, Pojer nebo Pour a Vokolkové, na knihkupce vytvářející vlídné klima ve městech, jejichž ambicí bylo fotografovat, vydávat pohlednice a zakládat spolky až do doby, kdy jejich aktivity zlikvidoval únor 1948.
Mráz po zádech spolu s obdivem vzbuzuje vyprávění prof. Rudolfa Vrby, spoluautora knihy Utekl jsem z Osvětimi. Jako vězeň tam strávil dva roky a 7. dubna 1944 ještě s kamarádem z tábora smrti utekli. Zanechává v nás hluboký dojem, jak tento děsivý zážitek utvářel jeho názor na život beze změny až do dnešní doby. Ke slovu se v knize dostávají také básníci Stanislav Zedníček, přítel Holanův, a před dvěma roky zesnulý Bohumil Pavlok. Spolu s nimi se k tomu, co prožili ve druhé polovině 20. století, vracejí herečka Marie Tomášová, herec Václav Kotva, proslulý violoncellista Miloš Sádlo a neméně významný režisér Vojtěch Jasný. Všem dotazovaným, jejichž podobenky z mládí i současnosti v knize uvidíme, nejde o pouhé curriculum vitae. Jejich výpověď směřuje kamsi hlouběji, pod povrch událostí, kde hledají, nacházejí nebo alespoň tuší cestu, která je k něčemu důležitému vedla. A právě pro tento způsob hledání nám mohou být blízcí. Kniha rozhovorů s nimi je v tomto směru pro čtenáře objevná a inspirativní, neboť všechny ty cesty ne-časem jsou v různých a snad méně dramatických podobách i cestami našimi.
Recenze Karly Ladwigové
Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
