Cesta do nesvobody

S podtitulem Některé příklady postupující komunizace a sovětizace mediální krajiny v Československu a snah komunistů umlčet český nekomunistický a církevní tisk v letech 1945 - 1948 napsal útlou, ale informativně bohatou studii novinář a publicista Vladimír Bystrov (nar. 1935). Jako slibnou první publikaci ji v rámci ediční řady Studie vydala pražská Vyšší odborná škola publicistiky. Autor v řadě krátkých kapitol opatřených bohatým poznámkovým aparátem představuje některé způsoby, kterými si dokázala jedna politická strana "připravit" svoji vítěznou cestu k moci a k následným represím. Ve svém spise Vladimír Bystrov nezačíná s nějakou historickou spekulací. Jenom polemizuje s běžně zastávaným mýtem o návratu svobody a demokracie do obnoveného Československa po skončení druhé světové války.

Na příkladech upozorňuje na symptomatické pokusy o omezování svobody tisku a názorové pestrosti. Sleduje způsob, jakým si komunističtí poslanci a ministři připravovali půdu pro svoje záměry, jejichž zásadní moment se odehrál v únoru roku 1948.

Klement Gottwald|foto: Archiv ČRo

Jedním z významných spouštěcích mechanismů komunistického boje o nadvládu byl podpis Košického vládního programu 5. dubna 1945, v němž byly deklarovány sympatie a oddanost, jakož i rozhodnutí: "...napříště sdílet zahraničněpolitické, ekonomické a zejména ideové cíle Sovětského svazu." Jako oblast útoků a pozdějšího totálního potlačení byl samozřejmě v prvé řadě označen tisk "sympatizující s druhou stranou".

Autor popisuje konflikty, komplikace a postihy, které byly především namířeny proti týdeníku Obzory, listu pro politiku a kulturu, který vydával Výkonný výbor Československé strany lidové za řízení Ivo Ducháčka. Redakčně do něj přispívali např. Pavel Tigrid, Helena Koželuhová nebo Bohdan Chudoba, osobností, jejichž ideové směřování bylo zajisté naprosto neslučitelné s budoucností tehdejšího Československa, naplánovanou komunisty.

Bystrov uvádí i další řadu střetů a provokací, namířených vůči představitelům nekomunistického tisku, ale též vůči jeho čtenářům a příznivcům. Většina případů byla ještě v této době odložena do spisů, shromažďována, aby se za krátkou dobou stala "výbušným materiálem" připraveným k důsledné a velmi rychle provedené likvidaci nepohodlných osob.

Že vydávání většiny nekomunistického tisku byla po únoru 1948 zakázáno a novináři i sympatizanti skončili ve vězení či v emigraci, je příběhem následným, patřícím do dlouhého a strastiplného dějinného úseku českých zemí. Studie Vladimíra Bystrova je ukázkou kvalitní publicistické práce. Vychází z argumentů a je doložena dobovými materiály, přetištěnými v příloze. Zvolenou problematiku předkládá jasně a důvěryhodně, jako důkaz i zdroj poučení.

Vladimír Bystrov, Svobodná nesvoboda, VOŠP, Praha 2006, str. 132.