Čas katů Katovna už nezdrbne

2. leden 2003

Po složité rekonstrukci bylo 14.12. konečně otevřeno Švandovo divadlo na Smíchově. Jeho nové umělecké vedení, tedy především Daniel Hrbek jako ředitel a Michal Lang jako umělecký šéf, zde chtějí vytvořit především divadlo herecké a navíc navázat na to, co se v této 121 let staré budově dělo dobrého - přinášet dramaturgické novinky.

Důkazem tohoto programu je i první inscenace hry současného maďarského dramatika Kornela Hamvaie Čas Katů v režii Michala Langa. Ačkoli se inscenace může zdát na prvý pohled jako čistě režisérské dílo, byla mimo jiné zvolena pro možnost obsadit beze zbytku celý soubor a všem hercům dát hodnotnou roli a příležitost. Tato idea se naplnila vrchovatě. Celý soubor spoluhraje a vytváří živou atmosféru drsného období poprav při francouzské revoluci. Navíc i přes to, že téměř každý herec má dvě až tři role odlišené kostýmově pouze nepatrně, přesná herecká práce nenechává diváky na pochybách, která postava před nimi právě stojí.

Fotografie z 1. čtené zkoušky na inscenaci Čas katů

Jak jsem se již zmínil, je na inscenaci silně cítit režijní rukopis Michala Langa. Barevně laděné svícení dotváří atmosféru vypjatých scén i scén intimnějších. Navíc je inscenace naplněna spoustou drobných, leckdy až surreálných detailů (samojezdící postel s živými holuby atp), které jsou zdánlivě nadbytečné, ale ve výsledku přesně doplňují náladu scén a utvářejí tvář inscenace. Vedle těchto víceméně scénografických detailů se však hodně hraje i s detaily hereckými, ať již jde o drobné gagy či práci s rekvizitou. Ačkoli je mnohdy na scéně více jak 20 herců, každý hraje naplno zároveň jako součást davu a zároveň jako jednotlivá figura.

Samotná hra je zajímavým pohledem na období francouzské revoluce, na morálku společnosti přihlížející popravám i užívající si v soukromí. Společnosti ne nepodobné té naší. Jediné, co lze hře vytknout, je místy nadbytečné vkládání vulgarity. Ta sem samozřejmě patří a dokresluje právě úpadkovost společnosti, ale místy je zde samoúčelně.

Švandovo divadlo tak již svou první inscenací nasadilo vysokou laťku nejen sobě, ale i ostatním pražským i mimopražským divadlům a zároveň dokázalo, že jeho soubor má na to, aby pod tuto laťku nespadl.

autor: Filip J. Zvolský
Spustit audio