Britské okno Dvořákovy Prahy čili virtuózní radost z hudby

20. září 2018

Střední část letošního festivalu Dvořákova Praha přinesla zajímavý pohled do britské interpretační tradice. Nepřijeli žádní nováčci či začínající hvězdy, nýbrž tělesa s významnou historií a světovým renomé, a tak bylo možné slyšet to nejlepší, co současní britští interpreti v klasice mohou nabídnout.

Koncert Akademie svatého Martina v polích (Academy of St. Martin in the Fields) s s izraelskou klarinetistkou Sharon Kam byl lekcí uvolněnosti. Už úvodní svižná a dynamická Symfonie pro smyčce č. 10 h moll Mendelssohna - Bartholdyho, dostatečně naznačila, že Akademie dělá hudbu s radostí a elegantním nadhledem, což samozřejmě nelze bez dosažení úrovně jisté virtuozity. Ne každý virtuóz však vytváří hudbu tak lehce a radostně, jako to dělají hudebníci z londýnské Akademie, což se samozřejmě projevuje i v ryze vnějším výrazu. Nulová klasická koženost, úsměvy, lehkost nutící k tanci, přinejmenším k mimovolnému podupávání.

Do takto načechraného hudebního prostředí vplul sólový klarinet Sharon Kam velmi snadno. Slavný Mozartův koncert pro orchestr a klarinet A dur patří k technicky k nejtěžším kusům, Kam zvládla techniku s bravurním výrazem, který dal zapomenout na to, že hudba je také tvrdá práce a tělesná dřina. Tónové kontrasty, připomínající náhlé pády do vodních hlubin a opětovné výskoky zpět do nebeských výšin, měly v jejím podání magický účinek, zejména když se klarinetistka oddávala hudbě i tělesně, neboť Mozartovo dílo přirozeně rytmicky hýbalo celou její postavou. Závěrečný jazzový případek s kontrabasem (Blue Moon) byl jakýmsi vrcholem uvolněnosti a samozřejmosti hudby, která vychází z lidí a nástrojů jen tak mimochodem, skoro sama od sebe, jakoby nic, a přitom s sebou strhává každého, kdo se této propracované zvukové lavině postaví do cesty.

Lehkost a uvolněnost, které jako by přirozeně patřily k britskému provádění hudby, nechyběly ani Orchestru Věku osvícenství (Orchestra of the Age of Entlightenment). Přinejmenším v úvodní Elgarově Serenádě bylo radosti z hudby dost a dost. Pak ale přišly vážnější duchovní skladby, Schubertova Mše č. 2 G dur a hlavně očekávaná a málo hraná Dvořákova Mše D dur, známá kvůli původnímu místu určení pod jménem Lužanská (skladbu si objednal mecenáš Josef Hlávka pro nově opravenou a vysvěcenou kapli v Lužanech).

Sharon Kam, izraelská klarinetistka, garantka komorní koncertní řady MHF Dvořákova Praha. Moderuje Eva Hazdrová-Kopecká

Sharon Kam

Od jejího orchestrálního debutu s Izraelskou filharmonií a Zubinem Mehtou, a to v 16 letech (!), se o izraelské klarinetistce Sharon Kam hovoří jako o jedné nejlepších instrumentalistek současnosti.

„Britskost“ v hudbě tentokrát nejsilněji vyjadřoval sbor Cambridžské Královské koleje (King´s College Choir, Cambridge). Tradičně (už šest století) čistě chlapecká sestava, od osmiletých desetiletých kluků po dvacetileté vysokoškoláky, předváděla v Schubertově i Dvořákově mši suverénní čistý výkon, kterému nechybělo přiměřené procítění hudbou nesené duchovnosti. Přiměřená vroucnost, nikoli exaltovanost, ne, žádné vytržení. Dalo by se říct rozumem velmi přesně kontrolovaná duchovnost až matematického typu a čistoty. Proto také některým posluchačům o přestávce přišlo na mysl, že by celému sboru prospělo více vřelosti.

Tu po přestávce v „Lužanské“ částečně dodali pěvci, nejvíce asi soprán Pavly Vykopalové, ale i univerzitní sbor, jemuž k nadzemskému vzepětí pomohla hra varhan a komorního bassového kontinua, které donutilo k rezonanci celý obrovský sál Rudolfina. A tak se malé přerodilo ve velké. Dvořák už nebyl britský, ale spíše všelidský a univerzální, tak jako hudbou nesená radostná zvěst evangelia. Důstojný i příznačný závěr britského okénka Dvořákovy Prahy.

autor: Petr Fischer
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser