Bohumil Pavlok: Předkové

5. září 2010
00566609.jpeg

Básník, literární kritik, překladatel a středoškolský profesor Bohumil Pavlok, který nestačil před nástupem komunistů k moci vydat sbírku a čekal na ni až do roku 1990, se narodil v slezské obci Řepiště u Frýdku-Místku.

Toto místo spojené se životem jeho předků i básníkovy rodiny se mu stalo pevným bodem i důležitou inspirací. Osou rozhlasového souzvuku jsou právě Pavlokovy verše, ve kterých se vrací k lidem a místům svého kraje.

Bohumil Pavlok (22. 11. 1922–16. 1. 2002), studoval na reálném gymnáziu v Místku, kde byl ovlivněn Janem Strakošem (učitel, ale v té době už významný literární historik a kritik). Pavlok začal publikovat v měsíčníku katolických studentů Jitro. Za války Pavlok pracuje v Řepištích jako kancelářská síla, potom na rodném statku jako kočí. Po II. světové válce získává stipendium ke studiu češtiny a filozofie na Masarykově univerzitě v Brně. V té době publikuje v brněnské revui Akord a seznamuje se s jejím okruhem – především s Janem Zahradníčkem, Janem Čepem a Jakubem Demlem.

02011238.jpeg

Do komunistického puče učí na reálném gymnáziu v Brně, posléze na několika severomoravských školách. Později byl z politických důvodů vyloučen ze školství a pracoval v ostravských hutích jako strojník v třísměnném provozu. V uvolněných šedesátých letech se stává ve Frýdku-Místku na střední odborné učňovské škole zástupcem ředitele.

První sbírka Pavlokovi vychází až v roce 1990 a nese název Hledání tváře. Do své smrti stačil vydat ještě několik básnických knih (např. sbírky Na dosah a Křížová cesta). Bohumil Pavlok byl pohřben do rodinného hrobu na hřbitově v Řepištích, kde odpočívají i jeho předkové.