The Best of Bossacucanova
Z Brazílie pochází skupina Bossacucanova, která existuje už 18 let, a jak naznačuje její název, čerpá z bossa novy, kterou ale obohacuje o elektroniku. Tvoří ji dva hudebníci - basista Marcio Menescal, klávesový hráč Alex Moreira - a též DJ Marcelinho DaLua.
Společnou hudební dráhu začali členové skupiny tím, že bez jakékoli umělecké ctižádosti vytvářeli remixy klasických nahrávek. Dnes vzpomínají, že právě nedostatek zkušeností i ambicí jim na počátku umožnil naprosto svobodnou tvorbu.
Hudební žánr bossa nova vznikl v Brazílii počátkem 60 let, tedy v době nástupu Beatles. Její inspirací byla samba, rytmus karnevalu, který bossa nova obohatila o propracované melodie a stala se tak inspirací pro řadu amerických jazzmanů. Díky desítkám talentovaných skladatelů a textařů tehdy vznikl repertoár, z nějž i po letech čerpají vysoce originální tvůrci, kteří písně posouvají do nového kontextu.
K nejvýznamnějším písním brazilské bossa novy patří Águas De Março, Březnové vody - jejíž text dobře vystihuje shodou okolností povětrností poměry jak na severní, tak i jižní polokouli. Zatímco v Evropě se v březnu valí voda s hor a začíná jaro, v Brazílii končí léto a začíná období dešťů. Autorem textu je Antonio Carlos Jobim , jeden z velikánů brazilské hudby, po němž je například pojmenováno letiště v Rio de Janeiru. Je zajímavé, že ke skladbě vytvořil dva paralelní texty: portugalský, který vychází z brazilské kultury, a anglický, který se drží amerického kontextu.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Consolaçao, Águas De Março, Berimbau, Adeus América.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
