Beethoven Live

Představení Beethoven Live vzniklo pro prestižní newyorskou alternativní scénu PS 122, kde se také 28. října 2007 konala jeho premiéra. Pro Kristýnu Lhotákovou a Ladislava Soukupa to přitom nebyla zdaleka první zahraniční zkušenost na takové úrovni. Vzpomeňme například jejich exkluzivní rezidenci v Mexiku. Přesto o jednom "poprvé" hovořit lze. Zatímco v předchozích projektech L&S oslovovali netanečníky, lidi takříkajíc "z ulice", tentokrát si prostřednictvím konkurzu vybrali čtveřici tanečníků - profesionálů. I tento výběr ale jaksi koresponduje s předchozími pracemi Lhotákové a Soukupa. Jde totiž o skupinu velice nesourodou, vlastně sledujeme daleko spíše čtyři individuality než čtyřčlennou company. Na kontrastech je ostatně celá performance vystavěna, což naznačuje už prostý první pohled na tanečníky. Dva z nich jsou tmavé pleti, všichni - včetně jediného muže (Neville Braithwaite) - jsou oblečeni do jednouchých dívčích šatiček. Je zábavné pozorovat, jak rozdílnými cestami se rodí pohyb u bělochů a u afroameričanů .

Beethoven Live autorů Kristýny Lhotákové a Ladislava Soukupa

V úvodu performace je divák velmi lapidárně seznámen s tím, co v průběhu večera uvidí. Řekne mu to tanečník - vypravěč Neville Braithwaite. Divák tedy ví, že se nejdřív bude tančit na Beethovenovu hudbu, konkrétně na Symfonii č. 6 Pastorální, dále uslyší příběh z Nevillova života, pak se bude ještě tančit a nakonec budou na scéně ržající koně, pasoucí se ovce a létající prasata. Ona příhoda je jakousi osou celého představení. Jedná se o anekdotu, která vytržením z konkrétního místa a času naprosto pozbyla pointy i vtipu. Stalo se to v Marylendu v roce 1996. Nevillova rodina a její návštěva se sešly v obýváku, venku běhali koně, pásli se ovce a létala prasata. Zčistajasna na stůl skočil pes a snědl připravené pohoštění. Nevillova maminka začala křičet, strhla psa dolů a zbila ho. Toť vše. Lhotáková se Soukupem tuto příhodu skutečně převzali od Nevilla, který ji jako nepodařený vtip vyprávěl někdy na začátku zkoušení nového představení. Tato banální historka je v průběhu večera rozmontována do posledního šroubku, názorně předváděna, několikrát opakována. Nejde však o jediné téma Beethoven Live. Konstrukce tohoto představení odpovídá sonátové formě. Dvě kontrastní témata v expozici, poté provedení a v repríze nové dynamické téma, a sice slibovaní koně, ovce a prasata. Pohyb tanečníků se zpočátku zdá být nahodilý. Teprve po repeticích vyjde najevo, že jde o přesně sehranou choreografii, v níž každý z účinkujících tančí svým charakteristickým způsobem. Vtip spočívá v takříkajíc doslovném znázorňování Beethovenovy hudby. Neville Braithwaite, Jacqui Kulaga, Stephanie Shipp ani Anna-Luella Zahner jistě nejsou žádní virtuozní tanečníci, ale o to v tomto díle nejde. Jejich projev působí spontánně, jsou schopni navázat úzký kontakt s publikem a udržet ho po celou dobu představení. Jejich naivní pojetí Beethovena i zmiňované historky je zábavné. Promyšlená stavba performance je vnímána spíše podprahově, netrčí, nepřekáží, jen inteligentně poskytuje oporu a dává celé věci zajímavý tvar.

Škoda, že se s Beethoven Live pravděpodobně hned tak znovu nepotkáme. Letenky pro americké účinkující zkrátka něco stojí. Snad se tedy novému dílu Kristýna Lhotákové a Ladislava Soukupa bude dařit alespoň v zámoří.