Alois Jirásek: Kolébka. Veselohra odehrávající se v době Václava IV.

Jak uvádí ve své knize vzpomínek Z mých pamětí, divadlem se Alois Jirásek zabýval už od dob studií. Nejen jako čtenář Tylových, Klicperových nebo Štěpánkových her, rád vystupoval také jako herec v ochotnických představeních. Jako autor však zpočátku psal jen prózu, k dramatickým pokusům se odhodlal až v souvislosti s rozmachem české činohry v Národním divadle. Po dramatu o nenaplněné lásce Vojnarka z roku 1890, následovala o rok později historická veselohra z dob Václava IV. Kolébka (premiéra 1891).

Podobně jako v o mnoho let pozdější a úspěšnější Lucerně, i v Kolébce zasazené na Křivoklátsko hraje roli dávné zvykové právo. K veřejnému potrestání nevěrných žen v kraji sloužila kolébka, na které biřici záletnici přede všemi pohoupali. V Jiráskové komedii se takto chystá vytrestat místní purkrabí pohlednou vnučku polesného Alenu, proti které purkrabího navedla závistivá hospodyně Margreta. Naštěstí se vrací do křivoklátských lesů mladý král Václav IV., který tu rád loví a Alenu i jejího dědečka dobře zná. Propůjčí na chvíli svůj královský majestát Aleninu milému, studentu Janovi a purkrabího i Margretu vytrestá.

Pro reprízu jsme tentokrát sáhli až do roku 1952, kdy vznikla inscenace režiséra Miloslava Jareše evokující v hereckých výkonech nadšení i naivitu divadla národního obrození.