20. 5.
Namgar: Nomad
Zpěvačka Namgar Lhasaranova pochází z oblasti, kde se střetávají tři kulturně odlišné země: Mongolsko, Čína a Rusko. Jejím domovem je Burjatsko, region na jižním okraji Ruska v blízkosti jezera Bajkal. Burjati jsou jazykově spřízněni s Mongoly, k jejich kultuře patří šamanismus i hrdelní zpěv. V Moskvě zpěvačka založila roku 2001 národnostně smíšenou skupinu, kterou nazvala svým křestním jménem, Namgar. Jádro sestavy tvoří její manžel Evgeny Zolotaryov, jehož předkové přišli na Sibiř z Polska, mongolská hráčka na citeru yataga Jamyangiin Urantögs, a Altangerel Khishigtogtokh na smyčcový nástroj morihuur, který je rovněž z Mongolska. Své první album skupina vydala před 5 lety, její poslední album, Nomad, které vám dnes představíme, vyšlo koncem loňského roku.
Tunka
Medley
Skupina Namgar kombinuje moderní i tradiční nástroje, vizuální i zvukovou ozdobou sestavy je Smyčcový nástroj morin khuur. Ten se svým rozsahem blíží evropskému violoncellu, a jeho tóny otevírají následující píseň, která je o osiřelém velbloudovi,
Orphan Camel
Whisper Rain
Burjatská zpěvačka Namgar Lhasaranova je se svojí skupinou Namgar ve světovém měřítku relativně úspěšná, vystupovala například na tak významných festivalech jako je Rainforest world music festival v Malajsii či Riddu Riddu v Norsku. Ten byl původně založen jako platforma pro kulturu Laponců, původních obyvatel skandinávského severu, ale dnes slouží ke zviditelnění dalších ohrožených hudebních stylů z ostatních regionů.
Yundengogo
Aspiration
Medley Lake
River
Nejposlouchanější
-
Listopadový uragán. Poslechněte si Josefa Somra v textu Bohumila Hrabala
-
Svatba. Groteskní črta Antona Pavloviče Čechova s Josefem Somrem a Josefem Kemrem v hlavních rolích
-
Povídky Güntera Grasse, Ilse Aichingerové, Heinricha Bölla a dalších spisovatelů ze Skupiny 47
-
Vladimir Nabokov: Lolita. Za hranou lásky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.