14 Nejlepších tuzemských desek roku 2013 (první část)
Orffové, Hm…, Eggnoise, Bárta, Ille, KITTCHEN, Houpací koně i Listolet
Přiblíží se konec roku a s ním i náš tradiční žebříček 14 nejlepších tuzemských desek roku. Letos je to o to speciálnější, že to je žebříček s největší pravděpodobností poslední, jelikož náš magazín po více než šesti letech záření v éteru Českého rozhlasu Pardubice končí.
Ani letos to sestavení nebylo jednoduché, jen byl ten důvod trochu jiný. V minulých letech jsme se horko těžko vešli do počtu 14 a spoustu dobrých desek jsme museli bohužel opomenout. Letos byl naopak docela problém vůbec tu čtrnáctku sestavit tak, abychom si byli každým titulem skálopevně přesvědčeni, že sem patří. Rok 2013 nebyl pro českou scénu nikterak zázračný. Byl ve znamení několika povedených comebacků a několika solidních debutů. Sledujeme také postupný odklon od regulérních alb k menším „Epčkům“ – zmínit musíme hlavně remixové Kieslowski – Na lože, Floexe a jeho Gone a bezejmenné dílo Lanuga. Nadále pokračuje logický úprk od cédéček směrem k internetovým releasům, zatímco trh s gramodeskami nadále zůstává záležitostí několika stovek fajnšmekrů.
Do našeho žebříčku jsme se letos rozhodli nezařadit slovenské zástupce. I proto že by obsadili málem polovinu celého výběru. Určitě je nutno uvést povedený debut nu-folkařky Katarzie, povedl se návrat hip hopových Modrých hor i spolupráce Richarda Müllera s vokálním souborem Fragile. Velké uznání si za první díl výpravného a nekonvenčně pojatého alba Moruše zaslouží Jana Kirschner. Deskou roku u našich slovenských bratrů je pak spolupráce Petera Lipy s textařem Milanem Lasicou a šesticí producentů na desce Návštěva po rokoch. Ale dost bylo úvodu, jdeme pěkně podle abecedy do našeho přehledu toho nejlepšího za rok 2013…
Bratři Orffové – Šero
Krásné poetické texty Ivánka Gajdoše jsou zpět, pozoruhodná postava Serža Vantoš se vrací se svými příhodami. Bratři Orffové po dlouhých sedmi letech vyšli z krnovských lesů a na světlo světa vynesli druhé album Šero. Orffové na novince zkusili řadu rozličných poloh - „Tunel“, který původně vznikl jako soundtrack ke knize Jaroslava Rudiše Nebe pod Berlínem, je temná skoro priessnitzovská záležitost. Za skladbu „Do hlavy“ by se nemusel stydět Karel Plíhal, zatímco „Sbor pomsty duchů“ s výrazným akordeonem a elektronickými smyčkami je pitoreskní disko. K vrcholům alba patří singlové a nádherně vystavěné „Trávy“ s chytlavými dechy, křehká balada „Srůst“ a také „Vymazán“, která se po nevinném úvodu rozteče až do halucinogenní mlhy. Jen škoda, že Ivánek Gajdoš nemá v poslední době vůbec chuť psát texty a Šero je tak dost možná Orffí Labutí písní.
Dan Bárta & Illustratosphere – Maratonika
Posledních pět let bylo pro Dana Bártu poměrně divokých. Jeho doprovodná kapela přišla o dva dlouholeté pilíře pianistu Stanislava Máchu a kytaristu Jaroslava Friedla, kterého nahradil po letech navrátivší se Miroslav Chyška. Nová sestava dala dohromady nové album Maratonika, na kterém se zpěvák – marně – snažil zbavit jazzové nálepky. Aktuální deska je možná o chlup méně jazzová, přibylo popu, kytar a elektrických bas, ale jinak je to klasický Bárta. I s těmi svými těžko rozluštitelnými texty, které působí jako zvukomalebný shluk slov bez nějakého skutečného významu.
Eggnoise – 4
Eggnoise byla vždy kapela, která stála tak trochu bokem, stranou od širší posluchačské obce, jež si s jejich stylovou nezařaditelností nevěděla rady. Ze všech nahrávek Eggnoise byla vždy cítit až pedantky přepečlivá snaha o co největší aranžérskou dokonalost, až to bylo místo trochu na škodu. Novinka 4 je v tomto směru trochu údernější a jasnější, což může souviset i s tím, že část písní byla primárně určena pro film Svatá čtveřice. Dalším vítaným krokem je výraznější zapojení akustických nástrojů a vůbec poprvé výraznější použití češtiny (zvlášť když jsou kluci schopni takových úžasných obratů jako „smrt je jenom jedna a jsme na ni každý sám“ ). Kapelníci Ondrové Galuška a Kopička před časem vyhlásili konec koncertní činnosti Eggnoise. Uvidíme, zda je nová deska a malé podzimní turné přesvědčilo k regulérnímu a plnohodnotnému návratu.
Hm... - Lovu zdar
Po dětském albu Klukoviny přišla pražská parta Hm… s další řadovou deskou nazvanou Lovu zdar. Většina z třinácti písní - jak už je u Hm... zvykem – jsou zhudebněnými básněmi např. od Jaroslava Seiferta, Josefa Kainara, Františka Halase či Ludvíka Kundery nebo Simony Rackové a dalších. Tři díla pak otextoval Marek Doubrava, konkrétně titulní Lovu zdar, Teď ne (Strejda Mára) a V myčce, která udiví vulgarismem i upřímným textem. Dalším silným momentem alba je Kainarova Budete zlá, která trefně popisuje pocity, které mohou mít ženy, když jim my muži provádíme ošklivé věci. Nadhled, originální smysl pro humor, svérázný přístup k tvorbě a široký stylový záběr jdoucí od punku, přes rock až po jazz, stejně jako svébytná poetika dělají z Hm... kapelu, od které se dá vždy očekávat nečekané.
Houpací koně – Everest
Ikony severočeské hudební scény Houpací koně potěšily svoje příznivce šestým albem Everest. Vliv rodného Ústí zaplněného chemičkami a vzduchem, ze kterého nenavyklého návštěvníka po několika hodinách začnou slzet oči, je nadále zřetelný. A slzí i citlivější posluchači, na které textař Jiří Imlauf hází verše typu „že dnes k večeři máme hlad“ nebo „co ti jde po krku, co tě děsí“. Melancholie Houpací koní ale není samoúčelná, naopak jde v ruku v ruce se zakaboněnou hudbou. I přes tu veškerou temnotu a pesimismus je Everest přístupná, v historii „koní“ asi nejpřístupnější a až na něco málo kytarového vazbení vlastně popová deska.
Ille - Ve tvý skříni
O Olze Königové se dlouhé roky vědělo jako o vokalistce Obří broskve, svůj talent pak naplno rozvinula v sólovém projektu Ille. Před třemi lety zabodovala EP V rekvizitách, na kterém spolupracovala třeba s Jaromírem Švejdíkem. Hudební elita se sešla i na debutu Ve tvý skříni, produkovaným Dušanem Neuwerthem a ozvláštněný duem Malina – Novotný z Druhé trávy. Ti všichni pomohli vybrousit diamant, který svými chytlavými písněmi s promyšlenými, emocionálně silnými a přitom vlastně docela obyčejnými texty silně provětral tuzemský pop. Ille dnes už je regulérní kapela, kde frontwoman doplňují kytaristé Marek Svoboda, A. m. Almela a bubeník Petr Odstrčil. Takovéhle hudby není nikdy dost…
KITTCHEN – Radio
KITTCHEN je prazvláštní one man projekt Jakuba Königa, který i po prozrazení své identity stále veřejně vystupuje obalen do masky kuchaře. Vystihuje to i hravost, se kterou přistoupil k druhému albu Radio. To uvádí eponymní píseň, které dominují nasamplované tenisové míčky. Aktuální deska od lo-fi folku více utekla k laptopovému písničkářství, co ale zůstalo je melancholie a smutek prostupující všemi texty i poctivý DIY princip. KITTCHEN je unikát a svéráz, jeho hudba není pro každého, ale i tací jsou potřeba, aby nabourávali zažité stereotypy a umanutě dokazovaly, že hudba se dá dělat i jinak a po svém.
Listolet - Malý kluk
Brněnská hudební scéna má pověst velmi živé leč do sebe poměrně zahleděného hudebního hnízda. Z něho tu a tam vylétne nějaká ta svěženka, což je příklad i Listoletu. Jeho druhá deska Malý kluk je oproti debutu výrazně více elektronická a nejen mně napadne jistá nápodoba s kladenským Zrním. Různorodost jejich tvorby dokumentují hitová „Lullaby“ s hostující Beatou Bocek, která stojí na elektronickém beatu, „Perspektiva“ zní jako soundtrack k nějaké prehistorické 8 bitové hře) a skladby „Jadydaj“ nebo „V otčinách“ odkazují někam na východ do Karpat. Pozoruhodným nápadem je zapojení cvrččího cvrkání, které se ozývá ve všech skladbách této nevšední new-folkové formace.
Druhá část našeho žebříčku 14 nejlepších tuzemských desek roku 2013 vás čeká přesně za týden.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
