14. 5.
Orchestra Di Piazza Vittorio Itálie je země bohatá na pestré regionální styly, které v posledních dekádách ještě obohatila hudební tvorba imigrantů. L'Orchestra di Piazza Vittorio ale standart běžných, často amatérských přistěhovaleckých part silně přesahuje. V sestavě má vyhraněné individuality, tou nejsilnější je Carlos Paz, zpěvák a flétnista z Ekvádoru. Orchestr nese jméno podle slavného římského náměstí, situovaného blízko nádraží Termini, které se stalo ohniskem přistěhovalců. Uměleckým vedoucím orchestru je italský pianista Mario Tronco, v sestavě jsou hráči z téměř všech světadílů: kubánský trumpetista, maďarská houslistka, zpěváci ze Senegalu, Indie a Tunisu.
Ninderli 05:25 Tre Quarti Di Luna (Moon Suite) 04:33 Sahara Blues 04:45 Vznik skupiny je spojen s konkrétní událostí. Když měl být římský sál Apollo, dějiště zajímavých kulturních akcí, přestavěn na obrovskou hernu, kontroverzní rozhodnutí zmobilizovalo římskou uměleckou komunitu. Té se podařilo halu zachránit novými projekty: promítaly se tu zajímavé filmy s doprovodným hudebním programem, a právě to iniciovalo vznik orchestru. Lammabede (Moon Suite) 04:23 Ao Gi 03:58 Historie skupiny posloužila i jako podklad ke stejnojmenném filmu, který v současné době sklízí ceny na světových festivalech v Evropě i Spojených státech. Carlos Paz, a flétnista z Ekvádoru, se teď představí i jako nadaný autor a zpěvák. Tarareando 04:55 Mambo De Machahuai 04:13 Ya Baba Maragia 05:49
Nejposlouchanější
-
Fredric Brown: Hvězdná myš. Když se drobný hlodavec setká s mimozemskou civilizací
-
Povídky Harryho Salmenniemiho, Pajtima Statovciho, Tuuve Aro a dalších současných finských autorů
-
Marie Stuartovna. Drama dvou velkých královen a slavný hrdelní případ ve hře Friedricha Schillera
-
Karel Ladislav Kukla: U kata před popravou. Poslední úkol Jana Křtitele Pipergera
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
