Zemřel herec Ladislav Mrkvička. Četba v rozhlase je nejtěžší, ale mám to rád, přiznal v rozhovoru

28. prosinec 2020

Ve věku nedožitých 82 let zemřel v neděli herec Ladislav Mrkvička. Hostem na Dvojce byl naposledy v červnu 2012. Poslechněte si výběr z archivních nahrávek. Úmrtí Ladislava Mrkvičky se na Dvojce odrazí v odpoledním vysílání v rozhovorech s jeho spolupracovníky. Kolotoč mu mezi 17 a 18 hodinou věnuje střihovou hodinu složenou z ukázek a rozhovorů. Ve 20 hodin zařazujeme pohádku Jana Wericha Tři veteráni. 

Ladislav Mrkvička, natáčení hry Dočasná havárie

„K divadlu jsem se dostal ze vzdoru, ze vzteku. Z nešťastný lásky v podstatě,“ směje se při té vzpomínce v úvodu pořadu Ladislav Mrkvička. Moc nechybělo a ze známého herce, člena souboru Národního divadla, mohl být uznávaný krotitel lvů nebo zapomenutý letecký mechanik.

Se lvy v kleci jsem i spal

Zkoušky na konzervatoř dělal několikrát a v mezidobí pracoval jako ošetřovatel v zoo.

Čtěte také

„Nastoupil jsem do šelmince. Ke kočkovitým šelmám. Za tři měsíce jsem s párkem těch lvů v kleci i spal,“ vzpomíná u Jaromíra Hanzlíka.

Oceňovaný drezér z mezinárodního cirkusu Busch mu prý dokonce nabídl pětiletou spolupráci. „Že u něj budu dělat pomocníka. Že bych se u něj vyškolil na krotitele. Ale jako na potvoru za 14 dnů jsem dostal papír ze školy, že jsem přijat. Možná že bych byl teďka už sežranej od nějakého lva.“

Vyhozený z DAMU

DAMU ale neabsolvoval. Vyloučili ho, když za majálesu odpojil projíždějící tramvaj. „To jsem samozřejmě nevěděl, že je ten průvod profízlovanej až na půdu,“ směje se zase. „Obvinili mě z narušení státního svátku a výtržnictví. Vyhodili mě ze školy.“

Dělal pak leteckého mechanika ve slovenských Piešťanech. „Tam jsem dost trpěl. Ale jednoho dne se tam na bráně letiště objevil režisér Sequens, aby mě vytáhl do filmu Atentát. Dodneška nechápu, jak na to přišel. Student, kterej ještě vůbec nic nenatočil, nehrál... Jsem mu vděčný. Za Atentátem si stojím.“

Diplom odmítl

Následovalo angažmá v ostravském Divadla Petra Bezruče ve slavné partě kolem Jana Kačera, která později zakládala v Praze Činoherní klub.

On neodešel. „Zase v tom byla láska. Dokonce se na mě hněvali. Petr Čepek mi to nikdy neodpustil. Ten mně vždycky nadával strašně. Samozřejmě že jsem měl jít s nimi.“

Z Ostravy přešel do Klicperova divadla v Hradci Královém pak do Divadla S. K. Neumann v Libni (dnešní Divadlo pod Palmovkou). „Mezitím mi v roce 1968 zčistajasna přišel dopis ze školy, že jsem rehabilitován a že jsem svojí dosavadní prací obhájil diplomovou práci a že si mám zajet pro diplom.“

„Pech byl v tom, že za tu rehabilitační komisi byl podepsán profesor, který mě z tý školy vyhazoval. Tak jsem na ten dopis napsal rtěnkou od kolegyně: Vyližte mi... a poslal jsem to zpátky. Do 14 dnů mi přišel diplom v obálce a víc se se mnou nikdo nebavil.“

Vrchol nebyl v Národním divadle

V Libni skončil, když v roce 1974 odmítl po představení besedovat s vojáky pro spřátelené armády. Výpověď ale podal sám, ještě na místě. „Od té chvíle ale nastaly těžký časy, protože jsem tři roky nic nedělal.“ Nové angažmá získal až v roce 1977 v Divadle Na zábradlí.

„To považuju za vrchol,“ svěřil se. S nadšením ale nemluvil o posledním angažmá v Národním divadle. „Jsem tam jako důchodce. Ale nevím, jestli jsem udělal dobře, že jsem tam přišel,“ zamýšlel se poprvé vážně.

„Nešel jsem tam ani s partou stejně smýšlejících lidí, ani s režisérem, který by se mnou chtěl pracovat. Prostě jsem přijal angažmá a trošku jsem tam vlítl, jako by k nikomu nepatřící. V tom Národním prostě všechno tak proběhne, ta kritika to sprdne nebo nesprdne, ale jinak nic.“

Ladislavu Mrkvičkovi byla v roce 2012 udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. A v roce 2019 získal cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

Spustit audio

Související