Profesní metou sopranistky Kateřiny Kněžíkové bylo od mládí Národní divadlo. Chodila kolem něj a přála si: „Prosím, prosím, ať tu jednou můžu zpívat.“

Nejsem literární vědkyně, můj přístup ke Kafkovi byl vždy niterný, přímý a intuitivní, říká prozaička Magdaléna Platzová, která letos vydala další, v pořadí devátou knihu.

Miluje český smysl pro humor a na Američanech si cení, že nehrají postranní hry. Problém má s autoritami,  ale když žil v USA, přihlásil se k odvodu do války ve Vietnamu.

V dětství chtěl po světě sbírat kameny, dnes jej už jako divadelního i filmového herce baví objevovat hloubky v osudech lidí. Hovoří pěti jazyky, hraje na několik nástrojů.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu připravil na adventní neděli 11. prosince dva mimořádné sváteční koncerty v pražském Obecním domě.

„Kdybyste tříhodinový monolog v rámci Hrdého Budžese hráli rutinně, nedohrajete ho. Musíte reagovat na publikum, když vám ale zrovna nevrací energii, je to velká dřina.“