Úžasné životy: Jiří Bulis podle Arnošta Goldflama
Společenský tvor, elegán, milovník dortíků a šampaňského, kamarád. Ale taky proklatec, komplikátor a hlavně vyjímečný skladatel. Na Jiřího Bulise vzpomíná Arnošt Goldflam.
Je podepsán pod množstvím kompozic pro divadelní představení, film, televizi a složil také velké množství písní. K řadě z nich napsal i texty, které jsou povětšinou prostoupeny melancholií.
„Jeho písně se nikdy nestaly hity, majetkem milionů, jak říkal sám Jiří,“ připouští Arnošt Goldflam. „Jednak proto, že se nejednalo o prvoplánově líbívé melodie a snadné texty. Ale on hlavně nebyl obchodník, který by uměl svůj talent prodat. Nejvíce mi k němu sedí německé slovo langsam, on byl prostě takovej pomalej,“ usmívá se Goldflam.
I přes to, že se jeho jméno nikdy nedostalo do všeobecného povědomí, jeho nesmírně působivá a emotivní hudba nezmizela. Znovu se objevuje v inscenacích divadelníků nové generace, jeho dcera Lucie v roce 2015 vydala album jeho písní, na kterém spolupracovala řada předních hudebníků současné alternativní scény, například MUCHA nebo Zrní.
Bulis zemřel tragicky a předčasně při dopravní nehodě v květnu roku 1994, v pouhých 47 letech. „Už je to skoro 20 let, a já mám občas pocit, že je to jen nějaká mystifikace, a že se někde vynoří. Chybí mi jeho hudba, a hlavně jeho přátelství,“ uzavírá Goldflam.
Související
-
Úžasné životy: hudebník a propagátor lidových písní Pavel Jurkovič podle Taťjany Medvecké
Na uznávaného učitele vzpomíná herečka, která se s ním seznámila díky představení Ententýky. Dojde nejen na úsměvné zážitky, ale i na jedinečnost jeho osobnosti.
-
Úžasné životy: Filip Topol podle Václava Koubka
„Mladej kluk, co dal do piana všechno,“ vzpomíná na první setkání s Topolem písničkář Koubek. Kromě zapálené interpretace vlastní tvorby oba pojila i vášeň pro pití.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.