Přepis: Jak to vidí Bohumil Pečinka – 16. července 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. V následujících minutách se dozvíme, jak některé události vidí a komentuje Bohumil Pečinka, zástupce šéfredaktora týdeníku Reflex. Já vás vítám, dobrý den.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zajímat mě bude například názor na nekončící spor ohledně ministra kultury a odcházení sociální demokracie z vlády, stejně jako turbulentní život jedné fotbalové legendy i odvrácená tvář slávy. Dobrý poslech. – Předsednictvo sociální demokracie včera rozhodlo o tom, že strana zatím zůstane ve vládě s hnutím ANO. Širší vedení také potvrdilo Michala Šmardu jako kandidáta na post ministra kultury za odcházejícího Antonína Staňka. Veškerou moc, jak dál, dali do rukou svému lídrovi Janu Hamáčkovi. Spor tedy pořád nekončí, nebyl vyřešen. Znamená včerejšek pouze odklad odchodu z koalice? Jak to vidíte, pane Pečinko?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Sociální demokracie má trochu smůlu v tom, jak dva měsíce celý ten spor vede. Protože to, co udělali včera, tedy řekli, my navrhneme nového kandidáta na ministra kultury a zbytek ať si vyřeší premiér, protože podle ústavy to musí řešit premiér s prezidentem, měli udělat na počátku celé té krize. Oni na místo toho naskočili na taková zvláštní jednání na Pražském hradě, v Lánech na zámku s prezidentem republiky. A premiér Babiš řekl, ať si to vyjedná sociální demokracie, a tam nebylo vlastně o čem jednat. Tím, jak nastoupili na tato jednání, tak dali prezidentovi obrovskou důležitost. Dali mu v tomto zvláštním formátu těch debat jakoby větší důležitost v politickém systému země, než má. Takže kdyby se na to díval někdo, kdo nezná ústavní systém, tak by řekl, že prezident republiky je tady něco jako v Americe, že má rozhodující pravomoci. Takže ten kredit prezidenta Zemana, a teď se nemylme, já myslím, že v určitě části společnosti určitě hodně narostl, protože najednou je vnímá jako ten, kdo tady skutečně to řídí a jako jediný se rozhodným způsobem o některých věcech vyslovuje. Jinak je to takový velký rozběh a pak takové to zásadové možná.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A proč tuto iniciativu nepřevzal premiér Andrej Babiš?

Bohumil PEČINKA, novinář:
To je největší pro mnohé lidi záhada celé této letní aféry, která se už stává v ČR tradicí, protože v roce 2017 jsme měli letní aféru, kdy premiér Sobotka vytlačoval tehdejšího ministra financí z vlády, potom jsme měli o rok později letní aféru s neministrem zahraničí Pochem a teď máme tuto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Už aby byl podzim.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Ano. Máte pravdu, na podzim jsou vždycky volby. Tentokrát výjimečně nebudou, ale budou v dalších šesti letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jste si tedy jistý, že sociální demokracie zůstane nakonec ve vládě?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Nejsem si jistý. To jejich včerejší gesto bylo, ať si to vyřeší premiér s prezidentem. My se do toho nechceme vměšovat, a pokud nebude po našem, tak máme pravomoci jednat. Ale abych se vrátil k vaší otázce, proč premiér takto vystupuje. Je to velká záhada, protože na tiskových konferencích, které přenášela Česká televize a mohli je vidět všichni diváci v zemi, jsme viděli úplně jiného premiéra, než jsme ho dosud znali. Viděli jsme premiéra, který váhavě odpovídá, který nenazývá tuto situaci politickou krizí, který říká, že něco zobchoduje, že je obchodník, ale nic nezobchodovává, který působí jako tajemník prezidenta republiky. Na mě jednu chvíli působil jako pan Ovčáček 2, tedy jako mluvčí prezidenta republiky... A já myslím, že to vyplývá z dvou věcí. Že to vyplývá z jeho situace, do jaké se dostal, hlavně v jedné trestněprávní kauze a v možných dalších, jak vyplývá z auditu EU. Málo se zapomíná, že v českém právním řádu jsou dva instituty. Tady když začaly ty demonstrace na Letné, Milion chvilek pro demokracii a tak dále, tak to bylo vedeno pod heslem „státní zástupci nesmí být odvoláni“ a tak dále. Ale to je falešná cesta. To, o co se hraje, jsou dva instituty v českém právním řádu. Jeden institut se jmenuje stížnost pro porušení zákona. To je taková zvláštní věc, kterou mají dvě, tři země v celé Evropě. U nás si to dali do právního řádu komunisté v roce 1950, kteří se báli, že by mohli být taky odsouzeni, a dali to tam jako balíček poslední záchrany, kdy například jste pravomocně odsouzená... A všichni lidé si tady myslí, že pravomocné odsouzení znamená, že je to konečné. Ale podle toho dovolávacího prostředku, který dřív měl generální prokurátor, dnes má ministr spravedlnosti, můžete dát podnět k revizi celého případu. Čili pokud se celé to pravomocné rozhodnutí nezvrátí, tak se může prodloužit ještě o nějakou dobu. To je první institut. A druhý institut se jmenuje individuální milost. To máme v právním řádu ne od komunistů, ale z dob ještě Františka Josefa I., který to uděloval jako jistou... Oni to tehdy pojímali jako dar shůry, jako něco, co dává v jistém smyslu bůh ve vtělení císaře Františka Josefa... A dnes tu pravomoc má prezident. Přežilo to všechny režimy, první republiku, komunismus a máme to dnes my. Čili já myslím, že tyto dva instituty – stížnost pro porušení zákona a individuální milost – jsou tím, co dělá českého prezidenta ve vztahu k českému premiérovi tak silným.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vidíte, českou politickou scénou hýbe kauza kolem ministra kultury.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Já myslím, že nějaké pnutí, napětí vyvřelo na otázce ministra kultury, ale hraje se o tyto dva instituty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co podle vás signalizuje fakt, že premiér Andrej Babiš včera přišel do sídla sociální demokracie své koaliční partnery přesvědčovat, aby v kabinetu zůstali?

Bohumil PEČINKA, novinář:
On ví, že jeho politická existence je svázána s touto vládou. Nemůže si dovolit přímý vstup například SPD vzhledem k mezinárodní situaci. Když vám padá vláda, tak děláte všechno proto, aby zůstala stabilní. Bohužel to dělá velmi opožděně a bude muset nést všechny důsledky. Ta vláda se mu hodně destabilizovala. Ta krize trvá dva měsíce, dala se vyřešit během několika hodin a je to něco, co si způsobila vládní koalice sama sobě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A dala se vyřešit během několika hodin, když pan prezident nechtěl podepsat demisi?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Určitě. To by do ní musel vstoupit silně premiér a musel by vyslechnout si obě strany toho sporu a vymyslet ještě nějaké kreativní řešení. Těch řešení je spousta. Mohli si vzájemně prohodit ministerstva, mohli cokoliv udělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to ve hře ještě, tato spekulace?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Určitě, protože já nevím, jak jinak odblokovat tuto situaci. Podle všeho prezident republiky nejmenuje pana Šmardu ministrem kultury, ale neblokuje ho jako personu, jako člověka, a nějaká taková varianta se bude muset najít. Ale opravdu tohle je něco, co bylo známo hned na počátku celé kauzy a nemuselo se to takto protahovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co se stalo, pane Pečinko, že docela nejednotná strana sociální demokracie se včera silně postavila za svého lídra Jana Hamáčka? Změnilo se něco?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Ne, ne, ne. Ona to začíná být ostuda. Tahle ta pseudokrize trvá dva měsíce. Například to páteční setkání pana Hamáčka s prezidentem v Lánech, u kterého byl přítomen ještě odcházející ministr kultury Staněk, to byl úplně nesmyslný formát, kde panu Hamáčkovi byla přisouzena nějaká role obžalovaného a byl tam obhájce a pak tam byl nějaký soudce... Oni až po dvou měsících zjistili, že nemají na tyhle ty podivné schůzky vůbec přistupovat a má si to vyřešit premiér s prezidentem. To udělali. Pozdě, ale přece. Včera tenhle ten signál dali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Někteří komentátoři spekulují o tom, že je to v podstatě jenom otázka času, kdy sociální demokracie z vlády přece jenom odejde... Že spíše hledá důvod, možná lepší důvod, než je ten současný spor...

Bohumil PEČINKA, novinář:
To je problém strany. Každá strana se vyvíjí v cyklech. Když je nahoře, tak je ve vládě, poté nějak opadne její přízeň, přezbrojuje, personálně se tam vyměňují lidé, je v opozici, ozdravuje se v opozici... Proto je tady to skvělé střídání opozice a vlády. Sociální demokracie bohužel prožívá krizi a současně je ve vládě. Čili tenhle ten přirozený cyklus života v opozici chtěla nějakým zvláštním způsobem obejít, a teď se jí to vrací. A teď neví, co dělat... A ještě víc ztrácí u veřejnosti. Takže velmi nesnadná situace. Na druhou stranu já jsem jako občan rád, že je v té vládě, že drží některá klíčová ministerstva, jako zahraničí nebo vnitra, a garantuje určitý vývoj v tomhle tom státu. Takže ten pohled na to její vládní angažmá můžeme mít dvojí. A každý má oprávnění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) se domnívá, že spor o ministra kultury zastiňuje všechny vážné problémy. Co si o tom myslíte?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Vážné problémy ve vládě myslel nebo v politice nebo kde?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V politice i ve vládě.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Určitě. Ale hlavně to...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Protože je to téma i pro média. My se tomu logicky nemůžeme vyhnout...

Bohumil PEČINKA, novinář:
Ano. Hlavně tomu už nikdo nerozumí. Ta poslední schůzka má být skutečně poslední, a nikdy není skutečně poslední... Je to taková špatná vizitka té politické reprezentace, že není schopna dělat svou práci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co teď bude vůbec následovat, pane Pečinko? Jaký je nějaký další fahrplan, jízdní řád nebo harmonogram?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Obě strany, jak premiér, tak prezident, budou muset vymyslet nějakou ústupovou variantu, aby neztratili tvář. Jak jsem říkal, bude se muset přistoupit k něčemu, co bylo jasné už na začátku a co nakonec nepomohlo ani jedné ze stran, protože tohle to protahování ničeho, tahle ta uměle vyrobená krize, kterou si uměle vyrobily ty vládní politické strany... Na tom ony jedině ztrácí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Prezident Miloš Zeman minulý týden na recepci, kterou uspořádala francouzská ambasáda u příležitosti státního svátku, mimo jiné oznámil, že jmenoval Michela Fleischmanna velvyslancem ve Francii. Podle něj není politický trafikant. On narážel na ty stranické funkcionáře, kteří se stávají tu ministry, tu velvyslanci. Tolik jeho slova. Také premiérovi Babišovi hlava státu adresovala slova: Takhle má vypadat, pane premiére, spolupráce mezi vládou a prezidentem.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Těžko říct, jak ta spolupráce vypadala. Pan Fleischmann je synem bývalého československého diplomata, který po r. 1968 zůstal v Paříži, studoval tam, po revoluci se vrátil, založil Frekvenci 1, Evropu 2... Takže jen tak pro zajímavost jeho profesní dráha. Velvyslanci by měli být jmenováni ze dvou skupin. Jedna je profesionální diplomaté, kteří dělají na Ministerstvu zahraničí, a druhá jsou významné osobnosti, které mají vztah k té zemi. A hlavně si uvědomují české zájmy, které chtějí v té zemi prosazovat. Takže jestli pan Fleischmann prošel aspoň nějakou minimální praxí na Ministerstvu zahraničí a byl obeznámen s požadavky československé zahraniční politiky a akceptoval je, tak proč by neměl být zvolen?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nakolik je podle vás běžné, že na posty velvyslanců míří třeba bývalí politici? Lišíme se v tom obsazování těchto postů na zastupitelských úřadech v něčem od jiných evropských zemí?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Například od Ameriky se v tom nelišíme. Lišíme se v tom, že...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jenom dodám, že se spekulovalo, že na diplomatický post do Řecka zamíří bývalá pražská primátorka Adriana Krnáčová. Nestane se tak.

Bohumil PEČINKA, novinář:
To jsou takové aféry, které se dostanou na veřejnost, a vy nevíte, jestli jsou reálné nebo nejsou reálné. Podstatné je tam to, co jsem řekl, že ten člověk by si měl uvědomovat české národní zájmy, měl by je akceptovat a hájit je na tom velvyslanectví. On tam nejde jako někdo, kdo chce souznít s tamní kulturou, jak se někdy zdá. On znalosti tamní kultury má využívat k tomu, aby získal maximum informací a aby otevíral dveře jiným českým diplomatům a českým politikům a jednal v souladu s doktrínou české zahraniční politiky. Na to se někdy hodně zapomíná. Je dobré, když... Na tyhle ty posty v Austrálii, na Novém Zélandu apod. jsou posílání politici, kteří například skončili ve vysoké vládní funkci nebo v bezpečnostních sborech. Ti lidé musejí mít nějakou karanténu, často pracovali s velmi tajnými materiály. A když se o ně stát tímto způsobem nepostará, tak oni vstupují často do firem nebo spolupracují s firmami, které jsou někdy, dejme tomu, bezpečnostním rizikem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Využili by to know-how...

Bohumil PEČINKA, novinář:
Přesně, jednoznačně. To se mimochodem dělalo i ve Starém Řecku, že když skončil významný politik, tak byl naložen na loď a odvezen společně s pomocníky, ženami a tak dále na ostrov, kde musel určitou dobu prožít, aby právě nebyla ohrožena demokracie... Oni měli strach, že by mohl usilovat o pád demokracie, o tyranii a tak dále. Čili tyhle ty myšlenky a tyhle ty nápady, co se špičkovými politiky, kteří mají speciální informace důležité pro tuto zemi, byly asi vždycky. I ve Starověku. Jen se na to hledá způsob.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Do kin se dostává příběh chudého nevzdělaného chlapce, kterého jeho obrovský talent vynesl na pozici superstar. Jednoho z nejslavnějších fotbalistů všech dob Diego Armando Maradonu ukazuje prý tak, jak ho ještě nikdo neviděl. Co nového jste se z toho snímku, pane Pečinko, dozvěděl? Vy už jste film viděl...

Bohumil PEČINKA, novinář:
Ano. Chci ho vidět ještě jednou. Já jsem si tam především oživil některé věci, které jsem o tomhle slavném fotbalistovi neviděl. Ale tenhle ten film má nejenom tu fotbalovou stránku, nejenom se tam dávají góly, které jsme v 80. letech nikdy vidět nemohli, ale současně je tam vidět příběh člověka, který se stal v Argentině i na jihu Itálie něčím jako náboženským symbolem. A na tom filmu je ohromně vidět, aniž by to někdo vnucoval nějakými komentáři, vy to cítíte, jak lidé potřebují ikony, jak potřebují náboženství, potřebují ztotožnění se s něčím, co je přesahuje... Mluví tam lidé, kteří skutečně považují Maradonu za boha. A není to nic, za co bychom se jim měli smát nebo se na ně dívat s despektem. Je to o tom, jak moderní celebrity přebírají funkce, které například ve středověku přebírali kněží nebo dříve přebírali šamani apod. To je jedna rovina toho problému. A druhá rovina je, jak talentovaný, ale na tyhle ty věci nepřipravený chlapec, tehdy ještě, se s tímhle nedokázal absolutně vyrovnat. A když vidíte ten film... Ono něco jiného je o tom číst a něco jiného je vidět autentické záběry. To je dokumentární film. Slavný režisér, který točil například film o Ayrtonu Sennovi, vychází z naprosto originálních videozáznamů, ale také různých televizních záznamů, sestříhá to... Tím filmem prochází hlas Diega Maradony, současného Diega Maradony, který vzpomíná na tyto události. Na tom filmu je jednoznačně vidět, že situace od středověku se zase tak mentálně nezměnila... Že jezdíme auty, že létáme na Měsíc... Že člověk potřebuje přesah, že člověk potřebuje některé věci obdivovat, některé věci ho přitahují a že ten fotbal plní v mnoha zemích světa... Nejen že je substitucí za válečnictví a války takovou mírovou formou, ale také plní funkci ztotožnění se lidí s nějakou postavou, a to má hodně co činění s náboženstvím a s jeho fungováním nebo nefungováním a s přitažlivostí náboženství pro současného člověka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kult Diega Maradony žije i 20 let po skončení jeho fenomenální kariéry tak silně, že má doma v Argentině vlastní církev. Mohl podle vás odolat nástrahám toho velkého světa? Protože ten snímek ukazuje i tu odvrácenou stránku té obdivuhodné kariéry, bujaré večírky, kokain a tak dále.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Kdyby měl, ale to je to kdyby, nějakého super silného manažera, tak možná ano. Mimochodem Karel Gott, který dnes slaví osmdesátiny, dokazuje, že jde odolat těmto věcem. Samozřejmě musíte vidět ten film, musíte vidět, jak u příjezdu Diega Maradony do Neapole asistuje 85 tisíc lidí. Musíte vidět tam, jak získá průměrné mužstvo první titul v historii a jak celá Neapol a celá jižní Itálie dva měsíce ten titul oslavuje. To jsou pro nás absolutně nepředstavitelné věci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zachycuje ten snímek, byť je dokumentární, i reflexi samotného Maradony, jak on se ohlíží? Protože co jsem viděla jen trailer, tak jsou tam i záběry, kdy brečí.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Současný Maradona není vidět na tom snímku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
On ani nedoporučuje se na to jít podívat, což může zase mít ten opačný efekt.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Současný Maradona na tom snímku není. Je tam nějaký rozhovor televizní, o kterém nevíme, z kterého roku je. Může být starý pár let, může být starý klidně 10-15 let, protože on měl takové to své tlusté období, ze kterého se pak dostal. Jsou lidé jako Karel Gott, kteří dokázali nezešílet a jít si za tou svou kariérou, vidět to. Jenže ta kariéra fotbalisty je zkoncentrována, dejme tomu, do 15 let. Gott zpívá 60 let. A ono je to zkoncentrováno do 15 let a má to daleko větší grády. Má to srovnání s tím, co zažívali Beatles.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
I to publikum je přece jen jiné.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Ano. To, co zažívali například Beatles, to si zažíval Maradona. A oni z toho taky nakonec museli ukončit kariéru, protože cítili ten přetlak, že byl příliš velký. Je to složité. Je tam jasně ukázáno, že tito lidé to nemají nejlehčí, ale myslím... Samozřejmě jsme se potkal se spoustou filmů o hudebnících, ale s něčím tak silným jsem se dlouho nesetkal. Ukazuje to jednoznačně na tu potřebu lidí mít přesah, ztotožnit se s něčím, mít svůj idol. Jak jsem řekl to, co plnili ve středověku svatí, ať už živí, nebo mrtví, to, co plnili šamani, to, co plnili kněží, to, co plnily náboženské průvody a jiné rituály, to pro mnoho lidí ztělesňovali právě Maradona, fotbal a všechny věci s tím spojené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Komentátor Bohumil Pečinka a jeho názory. Já vám za ně děkuji, na slyšenou.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude komentátor Jiří Hošek. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.