Kdo byla Marina Cvetajevová? Emigrantka uvnitř emigrace, která se narodila do špatné doby
„V Rusku jsem básníkem bez knih, v Paříži básníkem bez čtenářů. To, co dělám, nikdo nepotřebuje,“ napsala v polovině 30. let ruská básnířka Marina Cvetajevová.
Rodačka z Moskvy (1892) přišla na svět do dobře situované rodiny: otec byl univerzitním profesorem, matka pianistkou, žačkou slavného Antona Rubinsteina.
Od dětských let byla Marina na cestách po západní Evropě a podle historiků patřila k poslední generaci ruské inteligence, pro kterou bylo samozřejmostí široké vzdělání, jazykové znalosti a důvěrný vztah k západoevropskému umění.
Když jí bylo 16, zemřela jí matka. Marina už v té době údajně deset let psala verše. Ve 20 se provdala za Sergeje Jakovleviče Efrona – muže, který na trvalo poznamenal její život, spíše však v tom zlém než v dobrém. Dva roky po svatbě Sergej narukoval do ruské armády na fronty první světové války, zatímco Marina živořila v bídě ve válečné Moskvě.
Intenzivně psala, dostala se do společnosti moskevských avantgardních umělců, publikovala v časopisech – ale nedokázala uživit dvě dcery, z nichž jedna zemřela. O manželovi nevěděla, netušila, že v době říjnové revoluce se na podzim 1917 přidal na stranu bělogvardějců, s nimiž prodělal všechny porážky a nakonec i evakuaci do Istanbulu.
Léta v Československu
Cvetajevová dál živořila v Moskvě. Coby básnířka prožívala léta ruské občanské války a stala se „básnickou hvězdou Moskvy, zatímco Petrohrad měl Annu Achmatovovou“ – jak napsala publicistka Maria Razumovsky.
Na počátku 20. let měl místo pobytu Sergeje Efrona vypátrat přítel Mariny Cvetajevové, spisovatel Ijla Erenburg. V roce 1922, po konci občanské války, se Marina rozhodla za manželem i s dcerou odjet.
Setkali se v Berlíně, kde nedlouho žili, ale ještě v srpnu 1922 se přestěhovali do Prahy. Ta se zásluhou prezidenta Masaryka chovala k ruským emigrantům vstřícně, oba manželé získali nevelké stipendium, které jim umožnilo žít nedaleko hlavního města. Vystřídali několik adres ve Všenorech, Horních Mokropsích nebo Jílovišti. A Sergeji studovat filosofii na Univerzitě Karlově.
Marina napsala svá dvě klíčová díla, Poému hory a Poému konce (obě 1924), dnes považovaná za vrcholné práce ruské milostné poezie. Podle literárních vědců by se mohlo jednat o umělecký odraz milostného vztahu Mariny s Efronovým přítelem Konstantinem Rodzevičem.
Básnířka v izolaci
Česká prvorepubliková kultura o Marině v podstatě nevěděla, její jedinou přítelkyní z českých kruhů byla překladatelka Anna Tesková. Manželům se v únoru 1925 narodil syn Georgij. Finanční situace rodiny se zhoršovala a tak se rozhodli odejít do Francie, kde si od tamní ruské komunity slibovali vřelejší přijetí.
Dorazili tam v listopadu 1925, ale životní podmínky čtyřčlenné rodiny se jen zhoršily. Literární kritici nazývali Marinu „pozérkou, hysterickou egocentričkou, spisovatelkou spíš sovětské než emigrační literatury.“ Sama básnířka žila v naprosté bídě a izolaci a byla tak vlastně emigrantkou uvnitř ruské emigrace ve Francii. Poslední kniha jí vyšla tiskem v roce 1928. Přestože i nadále pilně psala, nikdo její díla netiskl.
Čtěte také
Život Cvetajevové zkomplikoval i její manžel Sergej. Ten se patrně ve třicátých letech stal spolupracovníkem Stalinovy tajné policie NKVD. Formálně vstoupil do takzvané Společnosti pro navrátilce, která po světě lákala ruské emigranty k cestě do SSSR. Jako první měla nabídky beztrestného návratu využít v roce 1937 dcera Mariny Cvetajevové Ariadna.
O rok později tak učinil i Marinin manžel. Ten měl být podle některých informací členem jednoho z komand NKVD, které se v Evropě staralo o likvidaci osob, označených komunistickým režimem v Moskvě za nepřátele.
Sergej Efron měl být takto zapleten do vraždy bývalého sovětského diplomata Ignatije Rejsse, který uprchl ze SSSR a následně tam byl označen za „trockistu“. Protože Efronovi v případě vraždy hrozilo prokázání spolupachatelství, také on odjel v roce 1938 do Sovětského svazu.
Marina zůstala ve Francii se synem sama, teď už v totální izolaci, protože v exilových kruzích se otevřeně hovořilo o tom, že její manžel byl komunistickým agentem. Otřesena nacistickým násilím proti Československu, píše ještě na přelomu let 1938/1939 Verše Čechám. Po zkušenostech s revolučním Ruskem a bídou v Paříži vzpomíná na tři roky v Československu jako na nejkrásnější období života. Nakonec i ona ale odjíždí v červnu 1939 do Sovětského svazu, kde – jak doufá – se setká s manželem a dcerou.
Šlo to jen z kopce
Skutečnost předčila všechna očekávání. V srpnu 1939, krátce poté, co Cvetajevová přijela do Moskvy, je její dcera zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena za údajnou špionáž k 8 letům v gulagu. Ve skutečnosti tam byla 17 let a na svobodu se dostala až za Chruščova.
V říjnu 1939 (možná dříve – informace se rozcházejí) je zatčen i manžel Sergej. Jeho další osud není jasný – podle některých zpráv zemřel během první výslechů, podle jiných zpráv byl popraven na podzim 1939. Jiní historikové připouštějí, že byl vězněn a zastřelen v okamžiku, kdy se nacistická vojska přiblížila k místu jeho věznění. Každopádně Marina o něm nemá od října 1939 zprávy.
Se synem Sergejem zůstala v Moskvě. Sliby, že bude moci po návratu do SSSR publikovat, se ukázaly jako falešné – živí se příležitostně překlady z francouzštiny, sbírku básní, kterou napíše, nakladatelství odmítne. Po přepadení Sovětského svazu Německem v létě 1941 je rodina z Moskvy evakuována na území dnešního Tatarstánu do Jelabugy, kde Marina myje nádobí v jídelně.
Syn Gerogij je povolán do armády – a zcela opuštěná Marina, která nemá jedinou informaci o svých blízkých, byla 31. srpna 1941 nalezena oběšená. Pohřbili ji na neznámém místě. Tečku za tragickým příběhem udělala smrt syna Georgie na frontách druhé světové války. „Ať se v Evropě vrtla kamkoliv, šlo to s ní z kopce. Narodila se do špatné doby,“ napsala Maria Razumovsky.
Život básnířky Mariny Cvetajevové přiblíží posluchačům pořadu Portréty publicista Pavel Hlavatý, který také vybral zajímavé ukázky z jejího díla. Poslechněte si reprízu pořadu z roku 2017.
Související
-
BáSnění Svatavy Antošové. Marina Cvětajevová: Z posledních veršů (část 3)
Oblíbené texty vybírá a komentuje Svatava Antošová, básnířka, prozaička a redaktorka literárního časopisu TVAR.
-
Dcera jí zemřela hlady. Manželství stálo život i ji. Osudové ženy: Marina Cvětajevová
Ruská básnířka prožila u nás údajně svá nejkrásnější léta. Taky proto Československu věnovala několik básní. Jinak byl ale její život plný přemetů i opravdových tragédií.
-
Osudový rok 1917: Olajkujte Lenina i cara Mikuláše, najděte...
Rusko si letos připomíná sto let od osudového roku 1917. V souvislosti s tím se vynořila řada zajímavých projektů, které tehdejší události a atmosféru připomínají i...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.