Dřív byla před každým statkem lavička, aby tam babka mohla kontrolovat sociální život, říká známý architekt Pleskot
„U nás je stále znát to 30leté lavírování od finské architektury po například italskou, ale lepší se to. A rozhodně je o tom potřeba mluvit,“ uvažuje známý architekt Josef Pleskot o typicky českém stylu. „A jedině když ho odrazíme ve způsobu života v architektuře, tak to bude to, co u nás i ti zahraniční návštěvníci ocení.“
„Prožili jsme období, kdy se kladly otázky na to, kterou architekturu máte raději – jestli holandskou, švýcarskou, francouzskou, italskou,… a nevím jakou další. Já na to vždy odpovídám, že všechny jsou výborné, ale také musíme začít chápat, že jednou bude nějaká architektura i ta naše. Tím to vůbec nemyslím nějak nacionalisticky – to určitě ne. Ale jsme nějaké kulturní prostředí, které musíme odrážet i v architektuře,“ uvažuje.
Jsme nějaké kulturní prostředí, které musíme odrážet i v architektuře.
Josef Pleskot
Podle Pleskota bychom se „neměli stydět za to, že máme nějaké zvyky a způsob života.“ Stydět bychom se ale teď měli u sdílení veřejného prostoru, které nám neustále brání kontaktovat se, potkat, víc se sbližovat.
Čtěte také
„Dřív tady byla větší přirozenost v užívání veřejného prostoru. Například před každým statkem byla lavička, aby tam babka mohla sedět pod lípou a kontrolovat sociální život.“
„Když pak přišel nějaký krajánek, okamžitě se to vědělo, protože to řekla přes cestu sousedce a ta pak dál.“
„V tomto vidím určitou soudržnost a sounáležitost, o které teď tak sníme, ale vlastně ji i plánujeme. My zatím ty cesty ohraničujeme, přísně zavádíme, kde se co smí a nesmí. Vnášíme do takto homogenizovaného prostoru určitý pořádek, který ale nevychází ze vztahů, ale z normativních nařízení – aby cesta byla stále šest metrů široká, chodník vedl tam i onde a tak dál. To je ale špatně,“ uzavírá.
Celý rozhovor Petra Viziny najdete v audiozáznamu.
Související
-
O tom, jak vypadá současná architektura hlavního města Prahy, se vedou léta diskuse i spory
Chybí Praze dotek moderní architektury a stává skanzenem, nebo by nové z urbanistického hlediska její tvář poškodily?
-
Architektura může místům propůjčovat funkci, míní propagátor udržitelného bydlení
„Hideandseek? To, co to drží pohromadě, myšlenková linka, která osciluje mezi tématy udržitelného pobytu v krajině,“ popisuje Vladimír Pešek.
-
Zelená architektura je víc než jen zelená střecha. Je to i o správném umístění domu, míní rektorka
„Změnou klimatu jsme denně bombardováni, ale pod tou slupkou člověk už nenachází hlubší znalosti,“ říká v pořadu Osobnost Plus architektka a rektorka Regina Loukotová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
