Čtení je ideální stav. Člověk je a není sám, tvrdí literární vědec Trávníček
„Čtení je samota, která překonává osamocení. Naše běžná představa, podle které je čtenář pecivál, který si zaleze do kouta a chce se odstřihnout od světa, tak v podstatě neplatí. Dokonce je to velmi chybný mýtus,“ tvrdí literární vědec Jiří Trávníček, autor knihy Ohrožený druh.
Na druhém pólu je pak nečtenář. „To není postoj, ale nedostatek postoje. Nečtení je jen amorfní vyčkávání,“ myslí si.
„Čtení také znamená, že člověk chce samotu překonávat tím, že navodí kontakt s někým jiným, takže je ve svém důsledku akt důvěry. Vlastně jakákoli rozmluva, jakýkoli kontakt, je akt důvěry. Protože vstupuji do kontaktu s tím, že se dám tomu druhému k dispozici. Protože mu věřím, že to, co říká, co mi napíše, budu brát vážně. A to pouto je docela silné,“ zdůrazňuje literární vědec.
Čtěte také
„U čtení je navíc výhoda, že si vnitřní dialog s autorem režírujete sami. Jste to vy, kdo tomu dává tempo, počet stránek, který se rozhodnete číst. Nikdo jiný vás z vnějšku nemanipuluje nebo nearanžuje. To je už ale trošku problém u audioknih,“ popisuje.
Čtení je tak podle Trávníčka ideální stav: Člověk je sám a zároveň sám není. „A tu důvěru můžete dávat, ale i sdílet – jen vy to máte ve své moci,“ shrnuje.
„Lidský druh je ke čtení v podstatě odsouzený. Čtení nemá v mozku – a ani nikde jinde – žádné své centru. My se čtení musíme naučit a musíme ho zvládnout docela tvrdým tréninkem.“
Děti a knihy?
Mnoho učitelů i rodičů říká, že děti nečtou – místo toho mají mobily a internet.
Čtěte také
„Takovým rodičům odpovídám, že z našich výzkumů, tedy z čtenářských životopisů, vyšlo, že pokud do dětí tuto investici vložili, pokud jim rodiče předčítali a knížky pro ně byly něco samozřejmého, a pokud viděly své čtoucí rodiče – podotýkám oba, slabým článkem jsou totiž tatínkové –, tak to jejich děti mají v sobě. A pokud se po cestě ztratí, vždy přijde čas, kdy se tento vložený sociálně kulturní kapitál znovu projeví,“ tvrdí literární vědec Jiří Trávníček.
Celé Hovory nejen o čtení a čtenářích najdete v audiozáznamu, ptá se Naděžda Hávová.
Související
-
Lidé jsou nepoučitelní, dělají stále stejné chyby, shodují se Jiří Lábus a choreograf Ondřej Vinklát
Jiří Lábus a tanečník Ondřej Vinklát se potkali i na jevišti inscenace Jonathan Livingston Racek, tedy v tanečně-hudebním představení s mluveným slovem.
-
Mladí začali na sítích obdivovat masové vrahy a střelce ze škol. Znepokojující, hodnotí konzultantka
„Studie zpracované v zahraničí říkají, že každý útok může inspirovat další,“ říká bezpečnostní konzultantka Barbora Vegrichtová.
-
Dokud člověk neopustí své postoje oběti, nemůže se změnit, tvrdí kněz a etik Marek Orko Vácha
Útěky od odpovědnosti jsou nejstarším pokušením, tvrdí kněz Marek Orko Vácha v rozhovoru, který byl natočený ještě před jeho odvoláním z akademické farnosti v Praze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
