Lidé jsou nepoučitelní, dělají stále stejné chyby, shodují se Jiří Lábus a choreograf Ondřej Vinklát

Znají se tak zhruba deset let, ale teď se potkali i na jevišti inscenace Jonathan Livingston Racek. Po úspěšném projektu Kniha džunglí totiž taneční uskupení DekkaDancers nastudovalo tanečně-hudební představení s mluveným slovem, a to na motivy kultovního literárního díla Richarda Davida Bacha. 

Čtěte také

VLTAVA

Dal bych Oscara tomu, kdo dobře zahraje kladnou roli, říká expert na role záporné Jiří Lábus

„Bylo to tak, že jsme se s dramaturgem a spoluscenáristou Tomášem Vondrovicem někdy před sedmi lety potkali. Řekl mi, že by ho zajímal můj názor na knížečku Jonathan Livingston Racek. Až si ji přečtu, třeba se z toho něco urodí,“ popisuje Vinklát vznik projektu. 

„Přečetl jsem ji jedním dechem a řekl, že to je ono, pojďme to udělat. Napsali jsme to, ale pak přišel covid a premiéra se naštěstí jen odložila. To proto, že jsme měli čas na to si uvědomit, co vlastně chceme, co očekáváme. Pak přišla Česká filharmonie, Jirka Lábus, Vilém Udatný a vznikl krásný tvar, za kterým si, troufám si říct, všichni stojíme,“ popisuje tanečník a choreograf Vinklát. 

Lidé jsou nepoučitelní

„Já knihu četl už hrozně dávno, před mnoha lety a teď jsem se k ní díky představení vracel,“ popisuje herec Lábus. „Je nadčasová a i za sto let to bude stejný příběh, protože i lidé jsou stejní, jen budou mít na sobě jiné šaty,“ hodnotí Racka herec.

Čtěte také

VLTAVA

Přítomnost v tanci je klíčem, je to jako v meditaci, říká tanečník a choreograf Ondřej Vinklát

„Proto jsou Shakespeareovy hry stále slavné a budou se hrát i za 200 let. Protože lidé se nemění. Bohužel je to někdy tak, že lidská paměť je strašně děravá. A lidé jsou, bohužel – což ukazuje i dnešní svět, ve kterém žijeme –, totálně nepoučitelní a strašně hloupí. Nejvíc lidí na světě je těch hloupých, bohužel,“ myslí si Lábus. 

„A na to ukazuje právě Bach ve své knížce Jonathan Livingston Racek. Přímo naráží na naši nepoučitelnost. Lidé musí neustále dokola opakovat ty samé chyby, poučit se z nich, znova je dělat, znova se poučit,“ zdůrazňuje choreograf a tanečník Vinklát. 

Herec pak také vzpomíná na rozhlas a příležitosti, které v divadle nikdy neměl. „Hrál jsem Tartuffa i v klasice jako Rozbitý džbán. Učil jsem se na velkých mistrech a třeba poslouchal nahrávky Karla Högera,“ dodává Jiří Lábus. 

Víc se dozvíte v audiozáznamu pořadu Hovory, ptá se Naděžda Hávová.