Zraněný obraz

3. únor 2017

Ranní úvaha

Některá poutní místa úzce souvisejí s dějinami. Města, místa, země. I do nich zasahují nevšedně. Zázrakem. Dějiny města Klatov nebyly v žádném případě klidné. Město osmnáctkrát vyhořelo, několikrát bylo dobyto a zpustošeno. Ani kostelu se nevedlo lépe, v 16. století se jeho část dokonce zřítila. „Avšak co zlý osud vzal mu na krásné výzdobě, to božská prozřetelnost nahradila mu jiným způsobem roku 1686, kdy klatovský chrám Narození Panny Marie se stal slavným místem poutnickým,“ shrnuje Julius Košnář, autor soupisu českých poutních míst.

Někdy v polovině 17. století se do Klatov přistěhoval jakýsi Ital, jmenoval se Bartolomeo Rizolti. Před odjezdem z vlasti si dal namalovat kopii tehdy slavného zázračného obrazu umístěného v kostele nedaleko Navarry. Tvrdilo se, že do obrazu nějaký voják střílel jako do terče. Sotva kulka zasáhla čelo Matky boží, vytryskla z obrazu krev a stékala jí po tváři až na Kristovu tvář. Podle jiné legendy obraz poškodil karbaník, když mu padala špatná karta. Hodil po něm kámen a zranil namalovanou tvář. Ke krvácejícímu obrazu putovali poutníci z celé Itálie.

Bartolomeo Rizolti bydlel v domě klatovského sklenáře Samuela Prunera a kopii uctívaného obrazu měl u sebe. Modlil se k vyobrazené madoně a měl ji ve velké úctě. V Klatovech již zůstal, koupil si tu domek a oženil se s Dorotou z Českých Budějovic. Když zemřel, obraz i s domkem zdědila jeho schovanka, která se provdala za klatovského krejčího. V této rodině obraz spíše překážel, a když krejčí upadl do dluhů, rozhodli se obraz prodat. Dne 8. července roku 1685 se sešlo několik koupěchtivých zájemců. Prodával se přece zázračný obraz z Itálie!

Stalo se cosi, co nikdo nečekal. Italský obraz Madony se začal potit krví! Dal tak najevo, že s posvátností se neobchoduje. Ale třeba to byla jen další bolest Matky boží, která nemůže být na prodej. Zázrak se rychle rozkřikl nejen v městě, ale i v okolí.

Vážení klatovští měšťané se přišli přesvědčit a místní děkan o tom poslal zprávu pražské konzistoři. Do Klatov se vydala zvláštní komise a dle jejího rozhodnutí byl obraz s velkou slávou přenesen do děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie a „uložen k uctívání“.

Do Klatov přicházeli poutníci z Čech, Bavorska a Horního Rakouska. Následující 18. sstoletí bylo dobou rozkvětu poutního místa. Po josefínských reformách příliv poutníků ustal. Krvácející Matka boží zůstala dodnes již jen výmluvným a přesto němým symbolem.

Obraz visí dodnes na hlavním oltáři a nad čím krvácí tvář Boží Matky dnes, se neříká ani nepíše. Krvácející tváře matek nás nezajímají. Do našich dějin krvácející tváře nepatří, nehodí se tam, i když usmívající se tváře všech možných krásných žen s dokonalým make upem nás obklopují na každém kroku.

autor: Václav Vokolek