„Zdá se, že Talicha budeme muset pověsit“

15. prosinec 2014

K problému národní očisty a českého heroismu se v knize Případ Václava Talicha vyjádřil Jiří Křesťan. Knihu s bohatým obrazovým doprovodem vydalo nakladatelství Akropolis.

Dirigent Václav Talich, významná osobnost českého hudebního světa, byl v roce 1945 byl za své jednání během druhé světové války obviněn z kolaborace. Vyšetřování v rámci tzv. národní očisty umělce osvobodilo, k čemuž přispěly také přátelské intervence, například E. F. Buriana. Jiří Křesťan, autor úspěšné monografie o Zdeňku Nejedlém, za kterou v loňském roce získal Cenu Magnesia Litera, nabízí ve své knize nazvané Případ Václava Talicha možnosti náhledu souvislostí činů kulturních osobností ve vypjaté a kultuře vzdálené době.

Do děje vstupuje kniha kontroverzní scénou„Těžko si představit pocity, s nimiž účastníci slavnostního shromáždění dne 12. července 1942 sledovali jeho průběh. V Moravcově útočném projevu zaznamenali prokletí prezidenta Republiky československé Edvarda Beneše a jeho ´pekla zplozenců´, dověděli se, že odedávna ´německá kultura byla buditelkou kultury české´, že český národ nemá hrát zvláštní roli v Evropě, ale může se stát velkým v rámci Velkoněmecké říše.“

Nesmiřitelný zápas: „smetanovci“ vs. „dvořákovci“Václav Talich (1883-1961) byl ve svém životě vícekrát vystaven „zápasům“, byl nucen obhajovat občanský postoj, ale také odborný a umělecký kredit, a to především vůči další nejednoznačné postavě, Zdeňku Nejedlému, který se v české kultuře stal „postupem doby symbolem řevnivosti a hádavosti, panujícím ve světě české hudby“. Ten se dávno před válkou „hádal“ s kdekým, s Josefem Sukem, kterého napadal „z rakouského aktivismu“ tak zarputile, že se vůči němu postavil „čestný soud Maffie (Josef Svatopluk Machar, Jaroslav Kvapil, Přemysl Šámal a další), šestapadesát významných osobností českého kulturního života ve společném prohlášení“.

02281448.jpeg

S Nejedlým se Talich dostával do kontaktu od počátku dvacátých let, snad více pro pojetí „jejich“ uměleckého zaměření, pro obhajobu „dvořákovců“ proti „smetanovcům“. Po roce 1945 šlo už ovšem zřejmě také o pozice ideologické. Zdeněk Nejedlý se vrátil ze Sovětského svazu a označit někoho za „nepřítele národa“ bylo z jeho pozice jistě snadné. Ale Václav Talich měl na své straně také vlivné přátele a přímluvce.

„V této kritické chvíli vyjádřil solidaritu (…) E. F. Burian… V téže době mladý Ivan Medek, jedna z nejpozoruhodnějších osobností z okruhu Talichova souboru, oznamoval Talichovi s nadějí, že se jej zastanou hudebníci a vytvoří komisi (ve složení Václav Dobiáš, Karel Ančerl, Milan Munclinger), která vydá příznivé prohlášení o jeho chování za války.“

Kdo mohl hodit kamenem?Osobnosti Zdeňka Nejedlého a Václava Talicha představuje Jiří Křesťan ve svém díle jako postavy opoziční. Obecně by mohli reprezentovat sice opačné názorové póly, ale co se týče konkrétního jednání, „temná místa“ najdeme v obou životopisech, jak upozorňuje autor knihy: „V 50. letech přicházejí situace, kdy on /Nejedlý/ byl tím, kdo měl osvědčit odvahu a říci svoje, a lidé na to čekali. Ale on v době procesů se velice zavrženíhodným způsobem postavil i proti lidem, kteří mu byli blízcí, jenom proto, že sám měl strach a že se bál, že se stane obětí procesů, protože věděl jak krutý je stalinský režim a jak malou cenu má lidský život.“

02575710.jpeg

Příběh Václava Talicha je ukázkou nejednoznačnosti dějin, nemožnosti snadných soudů, přijetí faktu, že „pravdu“ možná neodhalíme ve všech fasetách a do posledního záhybu a koutku, ale že je přinejmenším zajímavé o to neustále usilovat, vracet se k pramenům, „pokusit se pochopit chování těch lidí, ale vždy nám zůstane něco skryto, protože tehdejší svět prostě neobnovíme v plnosti a nikdy neprožijeme pocity, které měli lidé v té době,“ doplňuje Jiří Křesťan a v knize doplňuje: „Snadno se soudí nám, kteří ´víme, jak to dopadlo´… Navíc – kdo se odváží uchopit tak křehký útvar, jakým je duše umělce, hudebníka? Ti přece nejdou z kamene, po němž zvuk nepříjemně klouže (jak Talich psal v léte 1951 Přemyslu Kočímu), ale musí být z látky, jíž hudba prolíná jako póry ve dřevě.“

Spustit audio