Výstava Polák, Žid, umělec v Lodži aneb Problémy s identitou avantgardy

Novou výstavní sezonu zahájilo Muzeum umění v Lodži objevnou výstavou nazvanou Polák, Žid, umělec, s podtitulem Identita a avantgarda. Více o ní náš spolupracovník Ivan Matějka.

Expozice Polák, Žid, umělec v objektu bývalé tkalcovny na Ogrodowé ulici číslo 19 nabízí knihy, časopisy, fotografie, malby, plakáty, několik plastik. Dominují tu černá a bílá, malý formát a tlumené světlo, protože papíru starému osmdesát let by denní jas nesvědčil. Většina exponátů poprvé opustila archivy, ale to není hlavní důvod proč je výstava tak objevná, překvapivá.

Má se říkat židovský umělec z polské avantgardy? Nebo polský umělec z židovské avantgardy? Tak se ptá se nad výstavou v Lodži kritička listu Gazeta Wyborzca Dorota Jarecka. Odpověď nedává. A nedává ji vlastně ani samotná výstava. Na to je obraz, který nabízí, příliš pestrý.

Umělci, které výstava představuje, pocházeli z Lodži, Varšavy, Krakova, Lvova či Vilna. Většinou byli schopni domluvit se polsky, rusky i německy, spojovalo je jidiš - to byla jejich lingua franca. Ustavovali skupiny i skupinky, koncipovali časopisy, pořádali výstavy a koncerty, hráli divadlo. Často došlo jen na vydání, jednu akci, a už se pozornost upírala jinam. To, co dnes shrnujeme pod pojem avantgarda, bylo velmi dynamické, proměnlivé.

"Snažili jsme se představit nejširší spektrum uměleckých pohledů," říká ředitel muzea a jeden z kurátorů výstavy Jaroslaw Suchan. Jsou tu modernisté, kteří usilovali o stvoření nového umění židovského národa, umělci kultivovaní étosem avantgardy, ale působící zejména v rámci vlastního prostředí, i tvůrci, kteří se rozcházeli s konzervativním zázemím, v němž vyrůstali, a asimilovali se do nové, světské kultury meziválečného Polska.

Židovské kultuře je po léta v Polsku věnována značná pozornost. Ale jen kultuře tradiční. Vzniká dojem, že polští židé v kulturním smyslu slova neopustili devatenácté století, připomíná Jaroslaw Suchan. To je jeden důvod, proč nebyl význam avantgardistů z řad polských židů, zatím doceněn. Tím druhým je fakt, že jej opomíjeli i historici moderního umění. Výtvarná recenzentka Gazety Wyborczej Dorota Jarecká tento fakt komentuje slovy:"Novodobá historie umění se zatím řídila starosvětskou etnografií, trpně vedle sebe kladoucí kulturní projevy podle náležitosti k různým etnikům či vyznáním. Je čas vrátit se do 21. století."

Historik umění Andrzej Turowski na odborném semináři, který doprovázel zahájení výstavy, vzpomenul příklad Kazimíra Maleviče. Uvedl, že významný abstrakcionista byl stejně tak umělcem polským, ruským, ukrajinským i židovským, že měl kontakt s každou z těch kultur a každé něco dal. Dorota Jarecka přidává další jméno: Lazar Lisicki. Kolem roku 1917 ilustroval knihu básníka Mojżesze Brodersona, který se po skončení první světové války usadil Lodži a spolupracoval s výraznou avantgardní skupinou Jung Jidisz. O pár let později, už jako apoštol konstruktivismu se Lisicki, či v té době El Lisickij, setkává při průjezdu Varšavou s Henrykem Berlewim. Díky tomuto setkání vznikla skupina Blog, první konstruktivistické sdružení ve Varšavě.

Kromě tvorby konstruktivistů a umělců z okruhu Jung Jidisz, jsou na výstavě k vidění také například díla reprezentující formismus, jenž propojoval kubismus, expresionismus a futurismus, díla členů skupiny Artes, která měla blízko k surrealismu, či radikálně levicové Krakovské skupiny. Výstava Polák, Žid, umělec podněcuje další hledání mnohdy dosud nepostřehnutých souvislostí a spojení mezi jednotlivými avantgardními umělci i směry. V Lodži je možné expozici zhlédnout až do konce ledna roku 2010.