Říjnové vydání Vesmíru

"Až budete při romantické večeři s partnerkou či partnerem otevírat láhev vína, uvědomte si, že tvar vývrtky ve vaší ruce je nejen symbolem blížící se výměny genetické informace, ale připomíná také děje probíhající v plazmatickém prostředí nekonečných hlubin vesmíru". Těmito slovy končí Petr Kulhánek své pojednání o útvarech podobných šroubovici v přírodě i v lidských výtvorech. Nachází je - jak odpovídá jeho profesi teoretického fyzika a astrofyzika - především ve vířivosti neboli rotaci rychlostního pole, v magnetické helicitě a pohybu nabitých částic po šroubovici kolem silokřivek magnetického pole, ale i ve šroubovicových útvarech ve vesmírném plazmatu a v krásných mlhovinách v dalekém vesmíru. Přístupnou formou vysvětluje mechanismy jejich vzniku a připomíná neuvěřitelný počet míst, kde byly pozorovány a studovány. Článek nazvaný Šroubovice nabízí i nefyzikovi řadu mnohdy možná ani netušených souvislostí.

Několik prací v říjnovém vydání měsíčníku Vesmír je věnováno ožehavému tématu lesů, odlesňování a zalesňování nejen v Česku, ale i v Turecku či v Keni. Tentokrát někteří autoři poukazují - což je méně obvyklé - i na neuvážené zásahy do krajiny v podobě nadměrného zalesňování, které může ničit rostliny a živočichy nelesních ploch a otevřené zemědělské krajiny. Například Vojen Ložek končí svůj článek Bezlesí v české krajině slovy - cituji: "Dnes skloňujeme ve všech pádech do omrzení úhyn horských smrčin, ale to, co zpestřovalo volnou krajinu a dnes beznadějně mizí, nejsme jaksi již schopni vnímat."

S tímto tématem volněji souvisí i článek Jakuba Horáka a Karla Chobota, který dostal sugestivní název: Jaká je šance sněhových koulí v pekle? Oněmi sněhovými koulemi jsou zde však míněni saproxyličtí brouci, kteří jsou vázáni na mrtvé dřevo a tvoří velmi významnou složku biodiverzity. Jejich osud je však stejně křehký, jako osud zmíněných sněhových útvarů v pekelné výhni. Někteří - ti nezvěstní - již do pekla vstoupili. Jiní už už stojí v bráně pekelné, jiní vešli či vcházejído předpeklí - a další jsou sice skrytými, nicméně stále ještě běžnými smrtelníky. Spatří ještě někdo prahlece červenoštítého? Jaké má vyhlídky takový rýhovec pralesní, který podle autorů představuje ekologický oříšek? A co tesařík alpský či kovařík fialový? Nebo brouk se zvláštním jménem páchník hnědý? Či ekosystémový inženýr tesařík obrovský nebo lesák rumělkový, jehož autoři označují za obyvatele ráje a nejplacatějšího z placatých? Skvěle napsaný článek doprovázený nádhernými fotografiemi jistě zaujme i ty, kteří nemají brouky v žádné zvláštní oblibě - a připomene, že je třeba pro ochranu a záchranu hrstky saproxylů - tedy brouků vázaných na mrtvé dřevo - něco dělat.

Vymírání organismů - tentokrát ovšem v celoplanetárním měřítku - se na dalších stránkách říjnového čísla Vesmíru věnují Marie Voldřichová a Stanislav Mihulka. Svůj doslova fascinující článek nadepsali Masová vymírání v historii Země - s výmluvným podtitulem Pachatel zůstává neznámý. Hned v úvodu připomínají, že hromadná vymírání rostlinných a živočišných druhů na Zemi byla ničivá a zároveň podivně výběrová, zasahovala jen některé skupiny organismů. Bylo jich 5 - pro některá mají odborníci vysvětlení podložená řadou dokladů a důkazů, příčina jiných však není zcela jasná. Autoři strhujícím způsobem nastiňují nejrůznější hypotézy jednotlivých katastrof - od prudkého nástupu doby ledové z několika možných příčin, včetně výbuchu blízké supernovy, nebo naopak jejího konce, přes ne zcela vysvětlené kolísání mořské hladiny způsobující další vymírání, či možného negativního vlivu přemnožení fytoplanktonu až po prudkou evoluce rostlin, které změnily poměnry na Zemi, a až po dopad velkého meteoritu.