Ranní úvaha Ivana Šterna: Před sto lety to bylo 300 let, kdy letěli Slavata a Martinic z okna

Národní listy v těch dnech už nějaký pátek byly úředně zastaveny. Pro podvracení a jiné nekalé rejdy. V Praze tak zbyl jediný významný list, česky psaný. Národní politika.

Ranní úvaha Ivana Šterna: Poláci, Bohumil Hrabal a chvála strýce Pepina

Polský překladatel Aleksander Kaczorowski má na svém kontě překlady z Haška, Čapka, Kundery a Havla. Nejvíc se ale Poláci zamilovali do jeho překladů Bohumila Hrabala.

Jeho redakce vzpomínku na květen 1618 svěřila historikovi Josefu Pekařovi. Vyhození místodržících Slavaty a Martinice z okna české kanceláře na Hradě mělo být výsledkem sice zbrklého, avšak oprávněného soudu. Oba místodržící, fanatičtí a nesnášenliví katolíci, záměrně křivě informovali Vídeň o reakci stavů na nezákonný postup katolické vrchnosti vůči německým evangelíkům v Hrobech na saské hranici a v Broumově.

Vrchnost tam dala rozkotat právě dokončený protestantský kostel v Hrobech. Druhý pro změnu uzavřela. Porušila tak císařský Majestát z roku 1609, zaručující náboženskou svobodu, a místodržící se provinili tím, že stavům zabránili se podle toho zákona domoci práva. A tak ve středu 23. května 1618 dorazili na Pražský hrad a oba úředníky soudili pro velezradu.

Hanuš Opočenský v úterních Lidových novinách připomněl, že Slavata a Martinic v roce 1609, kdy byl císařský Majestát o náboženské svobodě vyhlášen, na protest proti obsahu text nepodepsali. A tak 17. října téhož roku je, a nejen je, na zemském sněmu varoval Václav Budovec.

Ranní úvaha Ivana Šterna: Zrození Masarykova nového spojence v roce 1917

Psal se třetí rok války. Rakousko mělo vůbec poslední možnost, jak si znovuzískat důvěru u zdejších politiků.

V případě nedbání Majestátu by se na takové osoby muselo hledět jako na nepřátele svornosti a pokoje, „poněvadž více svůj respekt k dalekému přespolnímu kněžstvu, též k jiným potentátům a cizím národům mají, nežli k Jeho Milosti císaři a králi svému, své milé vlasti a k českému národu“. Jinak řečeno: dopustili by se velezrady a ta se trestala smrtí. Stavové oné středy oba místodržící shledali „rušiteli pokoje a obecného dobra“. Byli proto uchopeni a vyhozeni z okna.

Zásadní chybou stavů, soudí Pekař, bylo, že se věc nesnažili s císařem urovnat, kladouce důraz na nezpochybnitelnou skutečnost, že Majestát je zákon a jeho porušení je vzpourou proti vladaři. A když už to přece došlo tak daleko a vzpoura se proměnila v povstání, že si vsadili na špatného spojence.

Místo aby nedávali na sliby německých protestantů a nespoléhali se na Francii a Anglii, měli sázet na spojenectví se stavy slezskými a rakouskými. A na uherské povstalce vedené Gaborem Bethlenem. Pekař olitovav jejich pochybení, dovodil, že promarnili šanci vytvořit již v 17. století středoevropské Švýcarsko rovnoprávných Čechů, Němců a Maďarů.

Ranní úvaha Ivana Šterna: Před sto lety bylo Marxovi sto let

Přesně před sto lety v neděli 5. května to bylo sto let od narození Karla Marxe. Zuřila stále světová válka.

V Lidovkách s Pekařem souzněl již zmíněný Hanuš Opočenský. „Se stavy českými spojeni byli stavové slezských zemí, stavové rakouští se přidali, jakmile se české vojsko objevilo v Rakousích, … přidali se Uhři vedení Bethlenem Gaborem…,“ píše. Předpokládaní spojenci na Západě naopak selhali. Později se z toho stala tradice.

Vrchol všeho představovalo jednání saského kurfiřta. Luterána a opilce. Jak píše Pekař. Za kus české Lužice věnovaný mu Habsburky v podobě úplatku se povstalcům postavil. Druha ve víře Jáchyma Ondřeje Šlika vídeňským po Bílé hoře záludně vydal na smrt.

Brněnská Rovnost připomínku třistaletého výročí třetí defenestrace přesto ukončila optimisticky: „Uprostřed světové války přemítáme o dějinách našeho národa. Také dnes se jedná o budoucnost národů a hraje se i o budoucnost naší. Co zatím před 300 lety osudovou nutností šlechta prohrála, to bohdá napraví dnes česká demokracie.“

No, uvidíme…